Co vlastně znamená „naslouchat svému tělu“?

Pokrok v jakékoli oblasti života vyžaduje rovnováhu a flexibilitu: Chceš sice výzvu, ale nesmíš to přehánět. A když ti něco nejde nebo nefunguje, musíš se naučit s tím přestat. Pro fitness platí zásadní tréninkové heslo: „Poslouchej své tělo.“

Je pravda, že tahle věta se může zdát neurčitá a neužitečná. Podle instruktorky jógy Alex Silver-Faganové není naslouchání tělu o ničem jiném než o správném naladění na spojení mysli a těla. Jenom tak můžeš řídit svůj pohyb a dosáhnout toho, co potřebuješ po fyzické i psychické stránce.

Zní to trochu praštěně? Je to ale podložené vědou. Tvůj mozek neustále sleduje vnitřní signály těla – například smyslové informace o zrychlené tepové frekvenci, napětí svalů, potřebě jídla nebo vody –a používá je k odhadnutí toho, v jakém je stavu. Těmhle odhadům se říká interocepce. „Díky pokročilé interocepci si člověk líp uvědomuje tělesné signály a je tak víc zajedno se svým tělem,“ tvrdí Jonathan Gibson, PhD, docent psychologie na univerzitě South Dakota School of Mines and Technology. „Lidé, kteří umí líp zakoušet vlastní tělo zevnitř, obvykle zažívají větší duševní, emocionální a společenskou pohodu, protože jsou díky tomuhle vědomí lépe vybaveni, aby svojí mysli a tělu pravidelně poskytovali všechno potřebné,“ vysvětluje Gibson. Ze stejného důvodu je tahle schopnost ve studiích spojována taky s lepší sportovní výkonností.

Možná si říkáš, že čerpat z tohohle vědomí není tak snadné, jak to vypadá. A je pravda, že ti spousta věcí nehraje do karet. „Nejsme tak intuitivní, jako jsme bývali,“ konstatuje Silver-Faganová. „Jsme vystavení mnoha zdrojům, které nám říkají, co máme dělat a jak se máme cítit, takže je hodně obtížné zaslechnout svůj vnitřní hlas, který zprostředkovává propojení mezi tělem a myslí,“ dodává.

Ale naslouchání svému tělu nebo „zlepšení svých interocepcí“, jak by řekl vědec, je dovednost, na které můžeš pracovat. Stačí začít s následujícími tipy.

Aby tvoje mysl slyšela, co říká tělo, musíš ztišit mozek. To vyžaduje bdělost nebo žití v přítomném okamžiku. „Toho se v průběhu dne dosahuje snadněji, když začneš hned po probuzení,“ říká Silver-Faganová, která doporučuje, ať si ještě než vylezeš z postele, sedneš na její okraj s chodidly položenými na podlaze. Zkus si představit, že tlačíš na podlahu a chceš se dostat do nižšího patra a postupně až na zemský povrch. To ti pomůže se zkoncentrovat, přehlušit vnitřní neklid a uvědomit si přítomný okamžik a své aktuální potřeby.

„Po uzemnění, nebo kdykoli si můžeš udělat čas, se na 5 až 10 minut posaď na postel nebo židli a kontroluj svůj dech. Zaměř pozornost na hrudník nebo břicho,“ radí Gibson. Tím „posílíš a přeprogramuješ mozek, aby přenášel interoceptivní signály do širšího povědomí“. A čím víc procvičuješ, tím víc se budeš zlepšovat.

Jestli chceš během toho zlepšit i svoji všímavost, opakuj si v hlavě tuhle mantru: „Jsem přesně tam, kde mám být,“ radí Silver-Faganová. „Může to být ‚Jsem tady pro sebe ve svém těle‘ nebo vyjadřování vděčnosti za další den,“ dodává. Tenhle postup ti pomůže zůstat v přítomnosti, když vyplují na povrch psychické a fyzické pocity (úzkost, napjaté kyčelní flexory), a dá ti možnost pátrat dál. Možná zjistíš, že k pocitu vyrovnanosti a potlačení nervozity potřebuješ sklenici vody namísto obvyklého šálku kávy. Nebo se rozhodneš zrušit plánovaný HIIT trénink ve prospěch protahování nebo dlouhé procházky. Snaž se být flexibilní.

„Tvoje mysl tě může svádět buď k přehánění (běžný problém typu člověka, co všechno zvládne) nebo podceňování (hlavně při napětí nebo únavě),“ vysvětluje Sue Falsoneová, klinická specialistka na sportovní fyzioterapii, která se specializuje na regeneraci. Jestli si přeješ dosáhnout toho správného bodu, Falsoneová a Silver-Faganová doporučují začít tím, s čím intuice přijde jako první. Zjisti, jaký z toho máš pocit, pak na tom můžeš začít dál stavět.

Řekněme, že cvičíš a trenér navrhne sérii kliků s upravenou možností na kolenou, klasickými nebo pokročilejšími kliky. „Jestli ti zrovna vyhovují klasické kliky, pak začni tam,“ doporučuje Silver-Faganová. Když ti ale tenhle způsob výzvy okamžitě nevyhovuje (například zaznamenáš bolest ramene nebo se necítíš ve formě), pak přejdi na kolena. Na druhou stranu, pokud začneš s klasickými kliky a cítíš se na víc, opři se o nohy. Jestli ti vyhovuje aktuální pozice „tohle je náročné, ale zvládám to“, zůstaň tam, kde jsi.

„Jestli zaměříš svoji pozornost na tepovou frekvenci pokaždé, když ti srdce bubnuje na poplach (řekněme při agličákovi), opravdu si můžeš začít rozvíjet povědomí o těle,“ říká Lisa Feldman Barrettová, PhD, uznávaná profesorka psychologie z Northeastern University, která vede studie na téma propojení mysli a těla. A dál vysvětluje: „Vědci se domnívají, že když se při intenzivním cvičení zaměříš na tělesné podněty, včetně dechu a pocitu ve svalech i kloubech, dokážeš si je líp uvědomovat, i když jsou míň intenzivní.“

„Potřebuješ na začátek pomoc? Použij monitor srdečního tepu. Když víš, jak tvrdě tvoje srdce během cvičení pracuje, pomůže ti to určit, jestli máš uběhnout o několik kilometrů míň nebo do kruhového tréninku přidat čtvrtou sérii,“ říká Falsoneová a dodává: „Tím si můžeš navyknout používat tepovou frekvenci k rozhodování, jestli se držet zkrátka, nebo na sobě zamakat, dokud se to nestane intuitivní a ty se naladíš na potřeby těla bez technologické pomoci.“

„Jak se budeš zlepšovat v naslouchání tělu v reálném čase, začneš zaznamenávat, jak se cítíš třeba po svém prvním kardio tréninku – po dnech nebo týdnech strávených u pracovního stolu bez pravidelného pohybu,“ radí Silver-Faganová a doplňuje: „Například si uvědomíš, že když běháš tři dny po sobě, pomaleji se pak pohybuješ při lekcích vinjása jógy. Raději si místo toho v tomhle období dopřej restorativní jógu. Nebo třeba zjistíš, že tě den po náročném tréninku, který strávíš na gauči, bolí celé tělo. A tak si řekneš, že i v dny, kdy regeneruješ, se budeš trochu hýbat.

Už jenom neposloucháš, ale vedeš plnohodnotnou konverzaci.“ A to je klíč k trvalému pokroku.