Představujeme první britskou rozhodčí, která nosí hidžáb

Jawahir Robleová, známá pod roztomilou přezdívkou JJ, zvládá spoustu věcí naráz. Na fotbalovém hřišti trénuje víc než dvacet dětí, doma má úkolů až nad hlavu, a přitom se ještě stíhá naplno věnovat práci rozhodčí. I když se zdá, že je JJ zralá na to, aby si dala pauzu, má pořád úsměv na tváři a píšťalku kolem krku a svým pozitivním přístupem dokáže strhnout i ostatní.

Somálské uprchlici Jawahir se podařilo prolomit bariéry – stala se první ženskou rozhodčí ve Velké Británii, která nosí hidžáb. Její život se točí kolem fotbalu – ráda hraje a píská zápasy, ale kromě toho ji taky vždycky bavilo trénování. „V mém okolí není moc dětí, které hrají fotbal, zvláště dívek je hodně málo. Rozhodla jsem se, že to změním, a vytvořila jsem dívčí klub. A pak jsem založila ještě jeden a pak zase další, až se nám tuhle oblast podařilo probudit k životu. Je to jako sen,“ říká Jawahir. Na začátku jí šlo jednoduše o to, aby jejích sedm neteří nesedělo doma. Tým, který vytvořila, se ale rychle stal oázou pro děti a rodiny z celé její komunity.

JJ se při tréninku nezaměřuje jenom na fotbalové dovednosti. Svým týmům je oporou ve všech životních situacích a pořád jim opakuje: „Když si budete potřebovat promluvit, jsem tady pro vás. To, s čím se mi svěříte, zůstane jenom mezi námi. Pokud řešíte nějaké těžkosti a nechcete se o ně podělit se svými rodiči, jsem vám k dispozici.“ Teď dáme pro změnu slovo jejím největším fanouškům – dětem z jednoho z jejích týmů, které „trenérce JJ“ položily všetečné otázky. Podívej se, co měly na srdci.

Khadija: Proč ses chtěla stát rozhodčí?

JJ: Když mě poprvé požádali, abych pískala, nikdy mě nenapadlo, že něco takového budu dělat. Ale když jsem pak viděla tváře malých dívek, jak byly překvapené a jakou měly radost, že jim píská žena, rozhodla jsem se v tom pokračovat. Později jsem se pustila do trénování dospělých a dalších náročnějších věcí.

Khadija: Koho radši trénuješ – starší hráče, nebo nás?

JJ: Trénování mě opravdu baví. Radši se věnuju vám, mladším dětem, protože mi při tréninku projevujete větší sympatie a daří se mi ve vás probouzet lásku ke hře. Dospělí už mají fotbal rádi a vědí, čeho chtějí dosáhnout. Ale vám je potřeba ukázat správný směr, abyste si fotbal oblíbily a nebály se svých fotbalových snů.

Ilham: Co tě přivedlo k fotbalu?

JJ: Fotbal mě vždycky bavil a věděla jsem, že se jednou chci stát fotbalistkou. Proto jsem si šla za svým snem a začala ho uskutečňovat.

Ilham: Byla jsi nervózní, když jsi pískala svůj první velký zápas?

JJ: Ano, byla jsem fakt hodně nervózní. Napoprvé to bylo v pohodě, protože jsem dělala rozhodčí malým dívkám. Když jsem ale pískala svůj první mužský zápas, pozvala jsem si sourozence, bratrance a sestřenice, aby tam byli se mnou a podpořili mě.

Salma: Od koho ses naučila, jak správně pískat?

JJ: Řekla bych, že jsem to odkoukala od jiných rozhodčích. Ráda sleduju svého oblíbeného rozhodčího Marka Clattenburga. Hodně sleduju taky další rozhodčí z Premiere League a dalších vrcholových soutěží. Během zápasů si všímám rozhodčích i samotné hry.

Salma: Který byl tvůj největší zápas v roli rozhodčí?

JJ: Největší zápas, který jsem kdy pískala, byl jeden charitativní zápas. Řekla bych, že to pro mě mělo zvláštní význam, protože se hrálo na stadionu Dulwich Hamlet – bylo to poprvé, co jsem pískala na stadionu.

Adnan: Který ligový rozhodčí tě inspiroval?

JJ: Zmíním hned tři! Pierluigi Collina, Mark Clattenburg a Michael Oliver.

Adnan: Jsi fanynka Liverpoolu?

JJ: To je hodně ošemetná otázka. Radši si nechám odpověď pro sebe!