Byla jednou jedna malá holka, která běhala tak moc, že jí matka říkala kobylko. Když byla Jawahir malá, hrávala se svými osmi bratry fotbal. Hráli na zahradě, hráli na dvorku a hráli dokonce i v domě!

Když JJ vyrostla, rozhodla se pro kariéru ve fotbale. Stala se první ženskou muslimskou rozhodčí ve Spojeném království. Jednou si všimla, že jejích sedm neteří překypuje energií a potřebuje ji nějak vybít. Vzpomněla si, jak sama hrávala s bratry fotbal a chopila se další fotbalové příležitosti: stala se jejich trenérkou.

Na prvním tréninku začala JJ s úplnými základy. Ukázala dívkám, kterou částí nohy se kope do míče a povzbuzovala je, když sprintovaly po hřišti sem a tam. JJ rozesmáté dívky provázela každým rutinním tréninkem, povzbuzovala je, aby běžely ještě trochu rychleji a kopaly ještě trochu silněji. Měla pocit, jako by se vrátila do dětství.

Když přišla JJ na další trénink, už tam nebyly jenom její neteře! Čekala na ní celá skupina malých děvčátek a všechna chtěla trénovat s trenérkou JJ. Jejím hráčkám se čas strávený spolu tolik líbil, že tým JJ se rychle rozrostl a brzy v něm byly skoro všechny děti z okolí.

JJ sní o tom, že členky jejího týmu porostou nejen herně, ale taky lidsky, ale ani tam její cíle nekončí. Chtěla by, aby se kolem týmu vytvořila celá liga, jejíž členky budou pocházet z různých koutů země. „Chci pomoct více dívkám najít si vlastní cestu ke hře. Nemusí to být fotbal, lze toho dosáhnout hrozně moc. Nic není nemožné.“