Byla jednou jedna malá holčička s velkým srdcem plným citů. Lucia vyrůstala v Kreuzbergu, živé západoberlínské čtvrti proslulé pouličním uměním a punkrockovou hudbou. Byla obklopená pestrými graffiti, rušnými trhy a hlučnými festivaly a každý den tak byl pro ni plný radostí a vzrušení.

Když bylo Lucii pět let, její rodiče se rozešli. Začala pociťovat různé negativní emoce a citové rozrušení, jako je hněv, smutek a zmatek. Někdy je cítila všechny najednou.

Když bylo Lucii 11 let, našla si naštěstí tanec. Když s kamarádkami blbla ve studiu, zjistila, že ze sebe dokáže svoje emoce – dobré, špatné i všechny mezi nimi – dostat pomocí skoků, otoček a práce nohou. Nejvíc milovala hip hop, protože jí dával spoustu prostoru pro improvizaci. Na tanečním parketu byly všechny její pocity silnou stránkou, ne slabinou.

„Tanec mi pomohl najít vlastní cestu. Doufám, že pomůžu i ostatním dívkám, aby si věřily a staly se silnějšími a sebevědomějšími.“

Netrvalo dlouho a Lucia objevila krump – intenzivní expresivní formu pouličního tance, pro kterou jsou charakteristické podupávání, údery, švihy rukama a spousta trhaných pohybů hrudí. Lidé mají tendenci nosit v sobě spoustu emocí a krump je pomohl Lucii uvolnit. „Tanec mi pomohl vyjádřit se a vypořádat se s mými pocity,“ říká.

Po vysoké škole chtěla Lucia pomoci dalším dívkám, aby objevily svoji sílu prostřednictvím tance. Začala suplovat v místních tanečních studiích a brzo začala sama vyučovat. Dneska je instruktorkou krumpu na plný úvazek pro dívky v předškolním věku. Učí je, že tanec vychází od srdce. „Pohyb vychází zevnitř,“ říká Lucia svým studentkám. „Když ukážeš svoje skutečné pocity, tvůj tanec bude autentický a krásný.“