Zeptej se trenéra: „Proč přijmout týmovou mentalitu?“

Milý trenére,

jsem členkou dívčího plaveckého týmu na střední škole a jsme opravdu dobré. Vyhrály jsme spoustu týmových soutěží, ale v individuálních závodech proti sobě stojíme jako soupeřky. Některé holky z týmu jsou mými nejbližšími kamarádkami, ale jakmile jsme v bazénu, chci je všechny porazit. Jsem tak posedlá touhou být nejlepší, že začínám upřednostňovat sama sebe před týmem. Snažím se je rozhodit, a dokonce se chovám tajnůstkářsky ohledně věcí mimo bazén, jako co jím, kdy si dávám extra tréninky a kolik toho naspím. Vím, že je to sobecké, a cítím se pak mizerně. To, co se mi odehrává v hlavě, se začíná taky projevovat na mém výkonu. Můžu být dobrou týmovou hráčkou a zároveň nejlepší plavkyní v týmu?

Plavkyně udávající tempo ostatním
16 let

Možná jsi už někdy slyšela SAMOTNOU frázi „tým na prvním místě“. Možná ji právě teď říkají všichni kolem tebe. Ale je NAPROSTO v pořádku chtít trénovat a soutěžit individuálně. Při skupinovém tréninku získáš dovednosti a zlepšíš se v oblastech, které ti pomůžou, až přijde čas je „všechny porazit“.

Kdybys navštívila některý z mých běžeckých kempů, viděla bys sportovce a sportovkyně trénovat ve skupině – ale vždy trénujeme s vědomím, že skupinu tvoří jednotlivci. Vlastně první věc, kterou dělám, když přijde nový sportovec nebo sportovkyně, je poznat je jako individuální osobnost – jaké mají atletické přednosti, úroveň vzdělání a proč chtějí soutěžit. Díky tomu mohu přizpůsobit svůj trenérský styl tak, abych každému ze svých běžců a běžkyň pomohl stanovit si a splnit jejich cíle.

Zjistil jsem, že sportovci a sportovkyně mohou dosahovat individuálních cílů důsledněji, pokud pracují jako tým. Například při běhu – když chce sportovec nebo sportovkyně zlepšit svou vytrvalost a kontrolu, může jim pomoci trénink se čtyřmi nebo pěti dalšími běžci a běžkyněmi. Když se jednotlivec drží skupiny, místo aby se snažil celou dobu vést, naučí se šetřit energií, vydrží v závodě déle a zařadí tu správnou rychlost v ten správný moment.

Vypadá to jako bys chtěla být při tréninku i závodech tou nejlepší. To ale může být v obou situacích kontraproduktivní.

Řekněme, že mám běžce, který zaběhne 5000 metrů za 13:30. A řekněme, že se přihlásí do závodu, kde 20 % závodníků běží pod 13 minut. Měl by se těch 20 % bát? Ne, měl by se soustředit na to, aby zlepšil svůj vlastní čas na 13:20. Neupravuj své cíle podle toho, co dokážou ostatní. Může se totiž stát, že budeš tlačit na pilu tak moc silně a zbrkle, že by ses mohla zranit, ztratit motivaci nebo si dokonce vytvořit psychický blok.

Na druhou stranu, když se soustředíš na to, co ty zvládneš, zbavíš se určitého tlaku. Dokonce i během psychicky náročného závodu můžeš použít vnitřní dialog a říct si: „Tohle je pro mě příležitost, abych se posunula, abych se zlepšila.“ A časem si možná uvědomíš, že nemusíš být lepší než všichni ostatní, stačí být lepší než včera. A díky téhle troše duševního prostoru možná zjistíš, že se dokážeš těšit i z úspěchů ostatních členek týmu.

Trénovat jsem vlastně začal ještě v době, kdy jsem závodně běhal. Někdy jsem trénoval ostatní z týmu, proti kterým jsem pak stál i v individuálních závodech. Jednomu z nich, Bernardu Barmasaiovi, jsem jako trenér pomohl v roce 1997 dosáhnout světového rekordu v běhu přes překážky. Mimochodem, ve stejném závodě jsem si zaběhl i svůj osobák.

Žárlil jsem na Bernarda a jeho zlatou medaili? Právě naopak! Do Bernardova vítězství jsem hodně investoval, takže i pro mě to znamenalo obrovskou výhru. A také jsem byl neuvěřitelně hrdý na svůj osobní úspěch, protože jsem věděl, že jsem do toho dal všechno. Můžu ti slíbit, že pokud se budeš soustředit na to, abys naplno využila svůj potenciál, najdeš uspokojení, ať už bude výsledek jakýkoli.

Na druhou stranu, ale nemusíš být vždycky vstřícná. Někdy tě trocha „sobectví“ může posunout dál. Pokud máš pocit, že nedostáváš dostatek příležitostí k individuálnímu tréninku, měla by sis o tom promluvit se svým trenérem.

V podobné situaci jsem byl, když jsem závodil za univerzitní běžecký tým. Náš ranní skupinový trénink končil těsně před začátkem první přednášky a bylo toho na nás prostě hodně. Jako tým jsme šli za trenérem a řekli mu, že radši budeme trénovat individuálně. Nejdřív váhal, ale slíbili jsme mu, že v důležitých momentech necháme na dráze úplně všechno. A díky tvrdé individuální práci jsme ten rok dokázali „porazit všechny“ – jako jeden tým.

Trénink v týmu ti pomůže jako jednotlivci. Individuální trénink pomůže zase týmu jako celku. A v tom, na co se rozhodneš zaměřit, by jsi ty měla být sama sobě největším soupeřem. A když budou vyhrávat i tvoje kamarádky z týmu? Aspoň budeš mít víc důvodů se radovat.

Trenér Sang