....
In Crystal Dunn's Own Words

Co na to říká Crystal Dunnová: „Dělám to pro ni“

„Na Mistrovství světa v roce 2015 jsem měla svůj rituál. Nasadila jsem si kšiltovku USA, co nejvíc jsem si ji narazila do očí a vyrazila do nejbližšího fotbalového baru. Tam jsem se dívala, jak moje kamarádky, spoluhráčky z týmu a hrdinky získávají mistrovský titul. Čepice mi zakrývala větší část obličeje, aby mě nikdo nepoznal – Crystal Dunnovou, kterou v roce 2015 vyřadili ze širšího kádru pozdějších amerických fotbalových šampionek jako poslední. Tak jsem prožívala jeden z největších triumfů ve sportovní historii naší země.

Já jsem ale hrozně moc chtěla do té party patřit. Pomoct svému týmu. Reprezentovat svoji zemi. Na tom telefonátu v roce 2015, ze kterého jsem se dozvěděla, že jsem se do týmu nevešla, byla ze všeho nejhorší jedna věc – cítila jsem, že ztrácím to, co miluju nejvíc. Když si totiž oblékám americký dres, vím, že reprezentuju celou zemi.

In Crystal Dunn's Own Words

Na střední školu jsem chodila v Rockville Center na Long Islandu. Je to malé městečko milující fotbal, kam se moji rodiče přestěhovali z Queensu předtím, než jsme se s bráchou narodili. Když jsem hrála za náš školní tým, pamatuju si, jak jsem v pátek procházela chodbami v dresu a jak mi všichni říkali: „Dneska večer budeme fandit, Crystal. Nemůžeme se dočkat!“ Trofeje pro mě nebyly důležité. Chtěla jsem, aby na nás ti lidé na ochozech – moji spolužáci – byli pyšní. O tenhle pocit jsem nechtěla nikdy přijít. Vím, že spousta dalších sportovců to má stejně.


Mojí první hrdinkou byla Serena Williamsová. Jednoznačně.

Když se dívám na Serenu, vidím černošskou dívku, která láme jeden rekord za druhým ve sportu s velkou převahou bílých. A když ji sleduju, nemůžu se zbavit pocitu, že hraje tak trochu i za mě. I když to vlastně není pravda – a ani jsme se nikdy osobně nepotkaly. Tak ale skvělí sportovci působí. Jsou s tebou ve spojení. Reprezentují tě.

In Crystal Dunn's Own Words

Pamatujete, jak jsem před chvílí říkala, že jsem do baru chodila s kšiltem do obličeje, aby mě nikdo nepoznal? To je pravda, ale mně by stejně nikdo nepoznal, ani kdybych se neschovávala. Jen se mi líbila ta kšiltovka. Loni si mě ale někdo všiml v letadle. To setkání změnilo můj život. Viděla jsem tam malou dívku, které mohlo být 12 nebo 13. Na zlomek sekundy jsme se potkaly pohledem. Po pár minutách mi někdo zaklepal na rameno. „Ahoj, Crystal.“ „Ahoj,“ odpověděla jsem. A ona pak spustila. Vyprávěla mi, jak moc mi fandí. Jak se hrozně ráda dívá na ženský fotbal a hlavně na americkou reprezentaci. Vracela se s rodinou do Keni. Zeptala jsem se, jestli chce fotku. Přitakala. Tak jsem si udělaly selfie a ona se vrátila na svoje sedadlo.

In Crystal Dunn's Own Words

Po pár minutách mi zase někdo zaklepal na rameno. „Ahoj, Crystal. Omlouvám se. Když jsem doletěla až sem za tebou, zapomněla jsem ti dát vzkaz, který jsem ti napsala. Ale otevři ho prosím, až budu zpátky na svém sedadle. Slibuješ?“ „Ano, slibuju.“ Pak jsem ten vzkaz otevřela. Psala tam, jak jsem ji inspirovala, protože když se dívá na fotbal v televizi, není tam tolik dívek, které vypadají jako já nebo jako ona. To mě dostalo. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si uvědomila, že v našem fotbalovém týmu na střední škole jsem byla jediná černošská dívka – ve městě s 10 000 obyvateli. Byl to opravdu divný pocit.

A teď mi jedna keňská holčička sedící pár řad za mnou prozradí, že je pro ni důležité to, co v životě dělám. A to je důležité pro mě.

Když si oblékám americký dres, dělám to pro svoji rodinu a svoji zemi. Teď ale chápu, že to dělám pro všechny ty americké holky po celé zemi, které při sledování národního ženského týmu chtějí vidět někoho, kdo vypadá jako ony – a kdo má taky podobný příběh. Dělám to pro dívky, které si chtějí zapnou televizi a vidět v ní kousek sebe. A letos v létě v té televizi budu i já.“

In Crystal Dunn's Own Words

Jdi za svým snem

Podpoř Crystal a celou reprezentaci USA na letním šampionátu v nejnovějším fanouškovském vybavení.