Zeptej se trenéra/trenérky: „Jak mám hrát se zlým spoluhráčem?“
Trénink
Gjert Ingebrigtsen z Norska radí mladému fotbalistovi, jak se vypořádat s týmovým šikanátorem a přimět ho k zodpovědnosti za jeho chování.
Zeptej se trenéra/trenérky je poradna, která ti pomůže soustředit se na sport.
Otázka:
Milý trenére, milá trenérko,
v našem týmu je jeden hráč, který se ke mě chová jako ke kusu hadru. Podle něj nedělám nikdy nic dobře. Minulý týden jsem dal gól a on na mě vyjel, že jsem „sobec“, protože jsem mu nepřihrál. Ale přitom zápas předtím, když jsem mu nahrál, tak na mě křičel, proč jsem nevystřelil, a říkal, že jsem „slaboch“. Tváří se, že mu jde o výhru, ale způsob, jakým to dělá, mě jenom demoralizuje. A nejde jenom o mě: chová se tak k většině spoluhráčů, a to vytváří v týmu špatnou atmosféru. Jak mám setřást tu jeho věčnou kritiku, abych se mohl soustředit na hru?
Naslouchám a poradím
17letý fotbalista
Odpověď:
Především věř, že ti rozumím. Je mi líto, že se ti tohle děje. Když je na tebe někdo naštvaný a křičí na tebe, nahání to strach. Může to vyvolat bludný kruh: Když každý tvůj krok někdo napadá, začneš útok očekávat. Řekneš si, když přihraju, bude to špatně. Když ne, taky špatně! Potom se zasekneš a budeš se jenom bát toho, co nastane. A tvůj výkon tím trpí.
Tenhle jed může zamořit celou týmovou atmosféru. Všiml jsem si, že když hráče nebo hráčku někdo šikanuje, začnou oni sami taky šikanovat další hráče. Vytvoří se takový kruh zpětné vazby, že negativismus a frustrace se stanou normou – a ovlivňují výkony všech hráčů.
Tohle chování se nesmí tolerovat v žádném sportu. Věřím, že to, jak se chováme k ostatním, je daleko důležitější než trofej nebo medaile. Jde o víc, než být dobrým sportovcem nebo sportovkyní. Jde o to být dobrým člověkem. Proto začínám každou sezónu tím, že všem řeknu, jaké chování se očekává a jaké jsou následky špatného chování. To se týká i hlavního střelce. A taky nejlepšího hráče. A v mém případě, i mých dětí.
Stal jsem se trenérem, protože jsem chtěl trénovat svoje syny, Henrika, Filipa a Jakoba. Dnes je trénuju v profesionálním běhu na středně dlouhé tratě, ale začínali jsem s během na lyžích a fotbalem.
Moji synové – a nebudu říkat, kdo z nich – občas byli na druhé straně téhle frustrující situace. Oni byli ti arogantní a negativně komunikovali s ostatními na tréninku, na zápasech nebo po nich. Musel jsem si je vzít stranou a říct: „Takhle se s ostatními nemluví. Můžeš se tam vrátit, až se začneš chovat jinak.“ Mým úkolem je zabránit, aby se špatné chování v týmu uchytilo, takže jsem nikdy neváhal stanovit svým synům jasné hranice.
Měl bych říct, že šikana není jen ve sportu. Je ve školách, v kancelářích a dokonce mezi sousedy. Ale během sportovních utkání se zvedá hladina adrenalinu, takže se situace může vymknout kontrole daleko snadněji.
Věřím, že to, jak se chováme k ostatním, je daleko důležitější než trofej nebo medaile. Jde o víc, než být dobrým sportovcem nebo sportovkyní. Jde o to být dobrým člověkem.
Je to podobné, jako když je někdo agresivní po požití alkoholu. Potom toho možná lituje. Možná se za svoje chování omluví. Možná ani nechápe, proč se přestává ovládat. Když na tebe příště tvůj spoluhráč nebo spoluhráčka vyjede, měj to na paměti. Ne proto, abys je omluvil/a, ale aby sis uvědomil/a, že to s tebou nemá nic společného. Je to o jeho nebo její ztrátě kontroly.
Tohle porozumění z tvé strany vytvoří mentální odstup mezi tebou a tvým spoluhráčem nebo spoluhráčkou a ty se budeš moct soustředit na hru. A když to nezabere? Zkus fyzický odstup. A až na tebe příště vyjede, odejdi.
Tohle jsou samozřejmě jen dočasná řešení. Šikanátoři jenom zřídka změní svoje chování, pokud je někdo nedonutí převzít za svoje chování odpovědnost. Nenaučí se sebeovládání, když jsou napumpovaní adrenalinem, dokud jim někdo nepomůže uvědomit si souvislost mezi jejich chováním a časem stráveným na lavičce (nebo prohrou!).
Proto je hodně důležité říct trenérovi nebo trenérce, co se děje. Vím, že přijít s tím není úplně jednoduché, ale je to právě tvůj trenér nebo trenérka, kteří si s tímhle spoluhráčem musí promluvit, ne ty.
Za prvé proto, že když půjdeš za svým spoluhráčem sám/sama, riskuješ pomstu. Za druhé proto, že tvůj trenér/tvoje trenérka má dva úkoly: musí zastavit šikanu, která už se děje, a předejít šikaně, která ještě nezačala.
Doufám že tvůj trenér / tvoje trenérka to bude brát jako příležitost vylepšit nejen tvoji situaci, ale i situaci celého týmu. Nebude totiž pracovat pouze s jedním šikanátorem, ale bude mít šanci vytvořit ve vašem týmu prostředí, kde se hráči budou umět navzájem podporovat a budou vědět, že se můžou ozvat, když je něco špatně.
A ty můžeš být hrdý/hrdá, žes byl/a součástí té změny prostředí. Možná začneš dávat víc gólů a tvůj tým začne víc vyhrávat. Týmový šikanátor se možná jednou probudí a pochopí, že vás všechny brzdil. A když mu to nedojde? Když nepochopí, že je důležité chovat se k ostatním slušně? V tom případě možná ve vašem týmu dlouho nezůstane.
Trenér Ingebrigtsen
Gjert Ingebrigtsen je běžecký trenér z Norska a zároveň trenér svých synů, špičkových atletů Henrika, Filipa a Jakoba. Jeho rodina v Evropě dominuje běhu na středně dlouhé tratě. Všichni tři atleti dosáhli na evropských šampionátech na zlatou medaili v běhu na 1500 metrů. Jakob ještě vyhrál v roce 2020 zlatou olympijskou medaili v běhu na 1500 metrů, má evropské zlato za 5000 metrů a je nejmladším běžcem, který uběhl míli pod čtyři minuty. Gjert neměl předtím s během žádné zkušenosti, a tak vyvinul vlastní filozofii tréninku založenou na přísných postupech a neustálé kontrole výsledků. V roce 2018 byl jmenován norským trenérem roku.
Napiš e-mail na askthecoach@nike.com a pošli svoji otázku týkající se toho, jak můžeš zlepšit svůj způsob myšlení v oblasti sportu a fitness.
Fotografie: Constantin Mirbach
Posouvej se dál
Další rady od odborníků ohledně mentální přípravy, pohybu, výživy, regenerace a spánku najdeš v aplikaci Nike Training Club.
Posouvej se dál
Další rady od odborníků ohledně mentální přípravy, pohybu, výživy, regenerace a spánku najdeš v aplikaci Nike Training Club.