Pomoz dětem, aby si zamilovaly pohyb

Pokud se tvoje dítě (mluvíme o dítěti ve věku od 2 do 17 let) nehýbe tak, jak si přeješ, zaprvé, vítej v klubu, a zadruhé, není to tvoje chyba. Řekni si to klidně nahlas: „Není to moje chyba.“

„Připojení k internetu lidem usnadnilo život, ale také zvýšilo podíl sedavého zaměstnání,“ říká Adam Rosante, specialista na posilování a kondiční přípravu, který pracuje s dětmi. „Školy také v posledních 20 letech omezily hodiny tělocviku a zkrátily přestávky. A pandemie zvýšila počet virtuálních aktivit a zároveň omezila skupinové aktivity, což je typ pohybu, který děti vyhledávají nejvíce,“ dodává Rosante.

Kdyby hraní her a sledování videí bylo olympijským sportem, děti by získaly zlatou medaili. „Čas strávený u obrazovky může v mozku uvolňovat velké množství dopaminu,“ říká Lisa Jo Gagliardiová, bývalá regionální školní koordinátorka pro zdraví v Michiganu a zakladatelka poradenské firmy LJ Gagliardi: Building a Whole Child Toolbox. „Dopamin je neurotransmiter zodpovědný za tělesné potěšení a systém odměn a je to jeden z důvodů, proč je tak těžké odejít od obrazovky. Může to dokonce připomínat závislost,“ říká Gagliardiová.

A teď jedna dobrá zpráva: I fyzická aktivita uvolňuje dopamin. Jediný rozdíl je v tom, že pohyb vyžaduje více úsilí. Dítě se musí převléknout do oblečení na hraní nebo do tělocvičny, přemáhat se, aby se honilo za kamarádem nebo míčem, a možná se potom osprchovat... To je velký rozdíl, než když se jenom svalí na gauč a chytí dálkový ovladač. Na druhé straně sedavé činnosti sice vyžadují méně úsilí, ale to neznamená, že jsou zábavnější. Podle hlavní autorky studie, doktorky Rebeccy Hassonové, vědecké asistentky kineziologie na Michiganské univerzitě, výzkum porovnávající dvouminutové pauzy na aktivitu oproti dvěma minutám na iPadu ukázal, že děti ve skutečnosti baví aktivita více než videohry.

„Děti jednoduše potřebují více příležitostí a podnětů ke hře a pohybu. Čím víc jich dostanou,“ říká Gagliardi, „tím víc si jejich mozek uvědomí, že je to pro ně příjemné.“

„Nechci nikoho děsit, ale příklad, který jako rodiče dáváte, může rozhodnout o tom, jaký vztah bude mít vaše dítě k pohybu v následujících letech,“ říká Diana Cutaiaová, zakladatelka společnosti Coaching Peace Consulting, která spolupracuje s týmem Nike pro sociální a komunitní dopad i s různými školními orgány. „Vždycky, když mluvíte o aktivitě, i když jde jen o váš vlastní trénink, je to příležitost pro vaše děti, aby se buď nadchly pro fitness, nebo se od něj odvrátily,“ říká. „Je to proto, že děti mají tendenci vytvářet si názory na základě slov a činů svého okolí, počínaje rodiči.“

Jestli si chceš život mámy/táty trochu usnadnit, podívej se na pár tipů, co dělat... a co nedělat.

„Kdykoli se připravuješ na cvičení nebo se z něj vracíš, používej jazyk, který vykresluje fyzickou aktivitu jako něco, co ti přináší radost,“ doporučuje Cutaiaová. „Když budeš mluvit o tom, jak tě ranní běhání nabíjí energií nebo jak se díky zvedání činek cítíš silnější, budou děti chtít tyhle pozitivní účinky pohybu zažít taky,“ vysvětluje Hasson.

Pokud se děti cítí pod tlakem a nemají kontrolu nad tím, jak si zacvičí, pravděpodobně se budou pohybu bránit, naznačuje výzkum v Medicine & Science in Sports & Exercise. Tím, že dítěti vezmeš rozhodovací pravomoc, zabráníš mu v tom, aby si uvědomovalo, že skutečně vykonává pohyb. Zkus je vybídnout k hodině pohybu každý den (tolik času mu podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí skutečně věnuje méně než 25 % dětí ve věku od 6 do 17 let).

Neexistuje žádné univerzální řešení, nabízíme ale několik praktických tipů, které mohou děti přimět k častějšímu a kvalitnějšímu pohybu a k trvale zdravému životnímu stylu. Pokud se ti nedaří najít čas, prostředky nebo energii na realizaci níže uvedených rad, Rosante navrhuje domlouvat si aktivní schůzky se sousedem nebo kamarádem, abyste se mohli v různé dny tu a tam zastoupit.

„Protože děti ještě nejsou žádnými zdatnými atlety, využívají k orientaci senzorické informace: To, co vidí, slyší, čeho se dotýkají, co cítí a jak co chutná,“ vysvětluje Hasson. Proto se podle ní musíš zaměřit na rozvoj motorických dovedností, jako je chůze, běh, kopání, házení a lezení a navodit jim u toho pocit hry. Zkus je nechat házet si s pytlem s fazolemi nebo si zahrát na honěnou, aby si vytvořily pohybové základy.

„Pozornost dítěte je poměrně krátká, asi 2 až 3 minuty na rok věku,“ říká Hasson. „Naštěstí děti v tomhle věku přirozeně fungují v intervalovém režimu, takže se dají vytvářet zábavné aktivity zahrnující rychlý a přerušovaný pohyb, jako je náhlý taneční závod nebo krátká štafeta.“

Z hlediska dovedností se zaměř na koordinaci. „Skvělým nástrojem jsou balanční kladiny, a to jak skutečné, tak imaginární,“ říká Rosante, který rád nechává děti hrát hru na žhavou lávu, při níž přejdou po kladině nebo dané čáře, seberou míč a jdou zpět, přičemž si představují, že pod nimi a vedle nich teče láva. Ať už se ale rozhodneš pro cokoli, dávkuj jim to po kouskách (nezapomeň na to, že udržet si pozornost v tomhle věku není hračka).

Výzkumy ukazují, že s přechodem na druhý stupeň základky, konkrétně do páté a šesté třídy, se pohybová aktivita obvykle snižuje o 50 procent. Je to pravděpodobně proto, že už ve škole nemají tolik prostoru a děti, které se domnívají, že fyzická aktivita není jejich silnou stránkou, se jí začnou vyhýbat. Kromě toho mají mladičtí teenageři ve školním roce tendenci věnovat se všemu, co dělají jejich kamarádi, což často zahrnuje, je to tak, krabičku s displejem.

Rosante říká, že společenský život je pro tebe vlastně výhodný. „Naplánuj si s přáteli fotbalový nebo basketbalový zápas. Vytvoř na zahradě týmovou překážkovou dráhu. Nebo, pokud se tvoje dítě nedokáže odlepit od mobilu a sleduje třeba filmy o Harrym Potterovi, přiveď kouzelnický svět k životu a zahraj si s ním vaši vlastní verzi famfrpálu,“ navrhuje Rosante.

„Většina teenagerů nechce, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a je míň pravděpodobné, že se nadchnou pro jednoduché hry než mladší děti,“ říká Rosante. „Proto přicházejí na řadu sporty na zahradě, rodinné nebo sousedské závody a koníčky, jako je tanec nebo karate. Zjisti, co tvoje dítě skutečně zajímá a jak to nejlépe proměnit v zábavnou formu pohybu. Je jedno, jestli bude chodit někam na tréninky, nebo s tebou blbnout na zahradě,“ říká.

Nikdy není pozdě zapojit dítě do mimoškolních aktivit, takže pokud zbožňuje LeBrona nebo si chce obarvit vlasy jako Megan Rapinoeová, povzbuď ho, aby si vybralo sport tohohle sportovce, říká Rosante. Pokud se dítěti tenhle nápad nelíbí nebo sport není přístupný, zkus vymyslet jednu věc, kterou můžeš udělat ještě dneska a která dítěti pomůže podpořit kladný vztah k pohybu, dodává. Možná je to koupě použité brankové sítě nebo dotaz, jestli by tě nemohlo naučit svůj oblíbený tanec na TikToku (je to sice na mobilu, ale pořád je to aktivita, jak vysvětluje Hasson... záludný tah!).

S trochou pokusů a omylů se ti snad brzy podaří vstoupit do nového klubu: Hrdý rodič zdravého a aktivního dítěte.