Vybírej si zdravě bez námahy

Volba té zdravější varianty je pro každého někdy těžká. Tomuto procesu se věnuje jeden celý vědní obor: neurověda rozhodování. Vědci se snaží dopátrat, jak mozek přistupuje k výběru různých možností, jaké nevědomé faktory při tom vstupují do hry a jak může každý, včetně tebe, tyto poznatky využít k dosažení svého cíle.

Co tedy zatím zjistili: „Proces rozhodování lze v mozku rozdělit do dvou systémů, které se jednoduše označují jako systém 1 a systém 2,“ říká vědecký pracovník Paul Laursen, Ph.D., profesor sportovních věd na novozélandské technologické univerzitě v Aucklandu. „Systém 1 reprezentuje okamžité myšlení. To probíhá bez příprav, je reakcí na nějaký podnět a není vždy úplně jasné“, vysvětluje. Systém 1 se zapojí, když ti do cesty vběhne veverka a musíš se rozhodnout, jestli dupneš na brzdy, pokusíš se jí vyhnout nebo dál pojedeš dopředu. Nebo když práskneš po hádce dveřmi nebo holýma rukama instinktivně zvedneš kousek rozbitého skla. Rozhodování v rámci systému 1 se děje spontánně.

Systém 2 je naopak „odpovědný za pomalé přemýšlení, na které máš víc času a jsi v tak zvaném parasympatickém režimu neboli v režimu odpočinku a trávení. „Ten obvykle umožňuje dělat racionálnější rozhodnutí,“ uvádí Laursen. „Naučit se ho používat – v pozitivním slova smyslu – je klíčové pro udržení zdravého životního stylu, zvlášť když tě stres, hlad, únava nebo jiný emocionálně vysilující stav nutí rychle jednat (nebo na něco zareagovat). Když si dáš na čas, můžeš si vyhodnotit všechny možnosti a dospět k rozhodnutí, které bude pro tebe nejlepší,“ vysvětluje Laursen.

Dejme tomu, že si objednáváš snídani. Pokukuješ po francouzském toustu, ale taky si můžeš dát toust s avokádem. Když chvilku počkáš, aby mohl naskočit systém 2, možná si zvolíš toust s avokádem. Obsahuje totiž víc tuků a bílkovin a méně cukru a ty víš, že pak budeš mít při odpoledním tréninku lépe rozloženou energii. (Nebo si třeba dáš ten francouzský toust, ale podělíš se o něj s partnerem, aby ses pak necítil tak utahaný.) Mimochodem, „chvilku počkat“ neznamená, že budeš hodiny přemýšlet nad objednávkou. Klidně to můžeš zvládnout za minutu, ale i to je pořád mnohem déle, než když bezděky popadneš housku v košíku s pečivem. (Pokud opravdu není času nazbyt, nedávný výzkum publikovaný ve studii Nature Human Behaviour [Přirozené lidské chování] naznačuje, že když si víc variant zúžíš na dvě, dospěješ k tomu nejlepšímu rozhodnutí rychleji.)

„Pomalejší rozhodování se dá naučit,“ říká Paul Laursen. Ze začátku zkuste několikrát denně, než provedete nějaké rozhodnutí, počkat aspoň 60 vteřin. Třeba když přemýšlíte, na jak dlouho si půjdete zaběhat nebo jestli si odpoledne dáte šálek kávy. Možná si všimnete, že si nakonec zvolíte delší trať, protože si uvědomíte, že už nebudete mít dnes čas sami pro sebe. Nebo pro tentokrát kávu vynecháte, protože si vzpomenete, jak jste včera v noci špatně spali.

Tohle cvičení se ti bude zvlášť hodit ve vypjatých momentech, když zapojení systému 2 není vědomou prioritou. Když tě například otráví frustrující telefonát s nadřízeným, zkratkovitá reakce systému 1 hned naskočí a zavelí: „Dej si drink!“ Ale když máš zavedený systém 2, může tě inspirovat dát si místo drinku jógu nebo si třeba něco přečíst nebo nakreslit.

Nedokážeš se vymanit z emocionálního stavu mysli a jeho rychlých reakcí? „Zkus se soustředit na dýchání, které „pomůže zklidnit nervový systém, snižuje stresový hormon kortizol a umožňuje zachovat čistou hlavu,” radí Eric Stefanski, poradce v oblasti výkonnostní psychologie a majitel firmy Elevation Athletics and Lifesparq v Boulderu ve státě Colorado. Jeho oblíbenou technikou je čtvercové dýchání: Počítejte do čtyř a nadechujte se nosem, zadržte dech a znovu počítejte do čtyř, vydechujte nosem opět na čtyři doby a pak znovu zadržte dech na čtyři doby. Opakujte dvě minuty nebo tak dlouho, dokud se neuklidníte.

„A když i pak je pro vás rozhodování těžké, začněte myslet víc dopředu,“ říká Sebastian Gluth, Ph.D., vedoucí centra pro neurovědu rozhodování na švýcarské univerzitě v Baselu a hlavní autor studie „Nature Human Behavior“ (Přirozené lidské chování). „Tím myslím, abyste si představili, kým chcete být a jak se chcete cítit za několik týdnů, měsíců nebo let. Tím aktivujete nový systém: systém prospektivní paměti. Výzkum ukazuje, že tato metoda pomáhá lidem dospět k trpělivějším, spokojenějším rozhodnutím,“ tvrdí Gluth.

S tímhle přístupem si možná nakonec připravíš toust s avokádem nejen proto, že ti pak trénink půjde nepochybně líp, ale i proto, že když bude mít dnes z cvičení dobrý pocit, budeš sebevědomější a mít větší motivaci na to zítřejší. Vytvoříš si cyklus, který ti pomůže cítit se dobře a dodržet tréninkový plán.

Každé jednotlivé rozhodnutí každý den se řídit nedá (bylo by to neskutečně vyčerpávající!), ale teď máš informace, se kterými se ti bude líp lépe manévrovat mezi možnostmi, které ti můžou zkomplikovat cestu za zdravím. A jestli tyhle znalosti k něčemu využiješ? Máš na výběr. Ale tahle volba ti snad tolik práce nedá.