Přizpůsobivá stravovací strategie, se kterou si jídlo znova vychutnáš

Představ si, že máš v jídle opravdovou svobodu: Můžeš jíst, co chceš a kdy chceš – a navíc se u toho cítíš příjemně. Tohle je základní předpoklad intuitivního stravování.

„Ti, kdo se stravují intuitivně, důvěřují svému hladu a nechávají se jím vést. Volba jídla jim nepřináší pocity viny, dokážou si určovat priority a nacházejí v jídle potěšení,“ říká Christy Harrisonová, registrovaná výživová specialistka se zaměřením na antidietu, jedna z hlavních tváří tohoto hnutí a autorka knihy Anti-Diet: Reclaim Your Time, Money, Well-Being, and Happiness Through Intuitive Eating.

V zásadě jde o to, že intuitivní jedlíci dávají sami sobě souhlas s tím, že můžou jíst cokoli, v jakémkoli množství a kdykoli se jim zachce.

„Možná to zní chaoticky (nebo nereálně), ale ve skutečnosti tahle schopnost provází lidi odjakživa,“ konstatuje Harrisonová. „Intuitivní stravování je nám vlastní už od narození, podobně jako dokonale provedené dřepy nebo hluboké dýchání do břicha,“ dodává. „Podívej se na malé děti, které bez váhání baští všechno možné, ale když mají dost, jídlo odstrčí.“

Tomuhle přirozenému sklonu podle Harrisonové zasazuje tvrdou ránu „dietní kultura“, která neustále vysílá zprávy o tom, co máme, nebo nemáme jíst.

„Dietní kultura uctívá štíhlost a dává ji do souvislosti se zdravím a morálními ctnostmi,“ popisuje. „Klade důraz na úbytek hmotnosti, některá jídla vyzdvihuje, zatímco jiná démonizuje. A dívá se spatra na lidi, kteří do téhle zdravotní škatulky nespadají, zejména na lidi s většími proporcemi.“

„Dietní kultura jde ještě dál než módní trendy v hubnutí a vkrádá se i do jazyka, kterým popisujeme zdravé stravování,“ připouští Harrisonová. „Pokyny jako ‚jíst čistě‘ nebo vyhýbat se ‚průmyslově zpracovaným‘ potravinám můžou znít rozumně, ale i v těchhle výrazech se nenápadně skrývá dietní kultura.“

Dodržování pevně daných pravidel může některé lidi připravit o radost z jídla a jiným může způsobit řadu problémů, včetně emočního přejídání se a posedlosti zdravou stravou. „Pořád si opakuješ, jestli je tohle jídlo dost ‚čisté‘? Jestli je dost ‚přírodní‘?“ ptá se Harrisonová. „Takové uvažování může být frustrující a psychicky vyčerpávající. Když na to lidi nejdou ‚správně‘, může to v nich vyvolávat výčitky svědomí.“

Její názor potvrzuje výzkum, který ukázal, že diety a omezování se v jídle nejspíš vedou k jedinému: nárůstu hmotnosti. (Důležitý výzkum univerzity UCLA z roku 2007 se zaměřil na 31 dlouhodobých studií o různých dietách. Zjistilo se, že bez ohledu na jejich průběh lidé většinou znovu nabrali to, co předtím shodili, nebo dokonce ještě víc. Nebyly shledány žádné zdravotní přínosy.) Harrisonová to odůvodňuje tím, že pokud si určité potraviny odpíráš, začneš po nich nakonec prahnout ještě víc. A když se ti nepodaří „pravidla“ dodržet, je pravděpodobnější, že si z biologických a psychologických důvodů začneš dopřávat opravdové hody.

U intuitivního stravování ale pravidla letí do koše a máš to ve svých vlastních rukou.

„Na začátku se zaměř na to, jestli toužíš jíst a na co máš chuť. Až budeš mít dost, tak s jídlem přestaň a pak si polož otázku, jestli neexistuje něco, co by ti mohlo přinášet ještě větší uspokojení,“ radí Harrisonová. Možná přijdeš na to, že když si dáš k obědu chipsy namísto sendviče, budeš mít za hodinu zase hlad. Nebo to možná uspokojí tvoji touhu po něčem slaném a při dalším jídle nebo svačince už pak nebudeš mít pocit, že se ti to vymklo z rukou.

Možná se ti teď zdá, že jediné, co ti přináší trvalé potěšení, jsou chipsy a dortíky. Harrisonová připouští, že touhle fází nezřízeného hodování si projde většina lidí. „Možná budeš tíhnout k odpíraným jídlům, která odjakživa považuješ za ‚špatná‘,“ vysvětluje. „Chuť na dříve ‚zakázané‘ potraviny sice možná nevymizí úplně, ale začnou se ti sbíhat sliny i na něco dalšího.“ Někdy to budou zase chipsy a dortíky, zatímco jindy ovoce nebo zelenina.

„Taková rovnováha je zdravá,“ vysvětluje. Je skvělé, když intuitivně konzumuješ takové živiny a množství jídla, jaké tvoje tělo potřebuje – podobně jako v útlém dětství. A ještě líp uděláš, když si to budeš užívat. Tomu se říká opravdový pokrok.