Zeptej se trenéra: „Jak mám rodičům vymezit jasné hranice?“
Trénink
Když přílišné nadšení rodičů brzdí mladou běžkyni v rozletu, vloží se do toho Patrick Sang, trenér Eliuda Kipchogeho, aby potrénoval celou rodinu.
Zeptej se trenéra je poradna, která ti pomůže soustředit se na výkon.
Otázka:
Ahoj trenére,
můj táta hrával fotbal, dokud ho na univerzitě nezastavilo zranění. Moje máma hrávala v dětství tenis, a kdyby měla možnost, věnovala by se mu profesionálně. Když jsem se teď dostala do univerzitního atletického týmu, pořád na mě tlačí, abych podávala lepší výkony, jako bych jim měla vynahrazovat jejich neuskutečněné sny. Zamilovala jsem si atletiku, protože jsem se při ní cítila vnitřně svobodná, ale teď mám pocit, jako bych to dělala kvůli nim. Jak to mám vzít zpátky do vlastních rukou a přestat vnímat jejich hlasy, abych si mohla běhání znova užívat?
Tlak snižuje radost ze sportu
17letá sprinterka
Odpověď:
Demotivovaná běžkyně, možná se tak zrovna necítíš, ale půlku cesty už máš za sebou.
Když jsem poprvé začal běhat za University of Texas v Austinu, ocitl jsem se pod tlakem i já sám. Hlavní trenér nabral nově příchozí třídu běžců prakticky jenom na základě našich statistik. Když jsme se s ním poprvé setkali, snažil se něco zjistit o nás i o našem běžeckém zázemí. Čím víc se toho dozvídal, tím se zdál být z našich zkušeností zklamanější. Vkládal do toho velká očekávání a my jsme jim neodpovídali. Pěkně ho to vytočilo. Bylo mu to vidět na očích. A to je hrozný pocit.
Postupem času mi došlo, že trenér je pod velkým tlakem, aby vybudoval vítězný tým, a napětí pak přenášel na nás. Když jsem pochopil, čím si prochází, pomohlo mi to oddělit jeho obavy od mých vlastních, takže jsem s ním pak dokázal mluvit s empatií a bez hněvu. Zanedlouho jsme zkoušeli běhat na čas a mohl jsem předvést, co ve mně je. Bylo to pro mě zvláštní zadostiučinění, když jsem mu dokázal, že se ve mně mýlil. Ale nepovedlo by se mi to, kdybych nepochopil jeho perspektivu.
Proto říkám, že už jsi ušla půlku cesty. Už jsi hodně přemýšlela o tom, proč se tvoji rodiče chovají právě takhle. Jak sama říkáš, snaží se prostřednictvím tebe uskutečnit svoje sny. Není to o tvém výkonu, ale o jejich nenaplněných ambicích. Když tomu porozumíš, rychle rozptýlíš svoje obavy. Povím ti ještě jeden příběh, který ti může pomoct s ostatním…
Když jsem v 80. letech začínal s atletikou, procházelo běhání v mojí rodné Keni velkými změnami. Lidé začali vnímat sport jako příležitost, jak získat práci, jak získat stipendium, a dokonce se třeba dostat do USA. A viděl jsem, že manželky a rodinní příslušníci vnímají běžce jako zdroj příjmů. Vlastně ani tak od běžců neočekávali, že budou podávat výkony, ale že je budou materiálně zabezpečovat. Když jsou běžci vystavení takovému tlaku, je to, jako by si na sobě nesli těžké závaží. Téměř vždycky je to brzdí v jejich výkonech.
Někdy není dobrým řešením vyřadit rodinu ze hry, ale naopak ji víc zapojit, aby pochopili, čím si procházíš – a sdíleli tvoji vášeň.
Příbuzní si často myslí, že v nejrůznějších věcech dosáhnou svého, když vyvinou tlak. Říkají běžci, že je potřeba, aby se v den závodu o trochu víc snažil. Ne vždycky chápou, že skutečné úsilí spočívá v dlouhých hodinách tréninku a příprav. A že nejsilnější motivace vychází zevnitř.
Říkáš, že tvoji rodiče byli taky sportovci, ale vypadá to, že už možná zapomněli na všechnu tu každodenní dřinu a na to, že s každým sportem jsou spojené oběti a nesnáze. Myslím, že bys měla rodiče pozvat na trénink. Nech je sledovat, jak se pořád dokola rozcvičuješ, protahuješ a dokončuješ bloky. Nech je sledovat, jak pracuješ na tempu, držení těla a mentální výdrži. Když uvidí, co všechno tvůj sport obnáší, možná začnou rozumět tomu, že do toho jdeš každý den naplno. Možná se rozplynou jejich obavy a řeknou: „Máš na to!“
Někdy není dobrým řešením vyřadit rodinu ze hry, ale naopak ji víc zapojit, aby pochopili, čím si procházíš – a sdíleli tvoji vášeň.
Pokud ani potom jejich tlak nepoleví, budeš jim to muset říct narovinu. Pověz jim, že ti jejich komentáře nedodávají motivaci, ale naopak tě vyvádějí z míry. Řekni jim, že svůj sport miluješ, stejně jako oni milovali svoje sporty. Je k tomu potřeba kuráž. Ale vyplatí se to.
Kdyby tady teď se mnou byli tvoji rodiče, řekl bych jim, ať jsou šťastní, že mají dceru, jako jsi ty, která doopravdy miluje svůj sport. Pověděl bych jim, že tvoje láska k běhání si zaslouží, aby byla chráněna, opatrována a podporována. Že tě nemají tlačit až za hranice možností. A řekl bych jim, že to, co teď dělají, je nedovede k vytouženému cíli. Že je potřeba, aby dali tvému nadšení volný prostor, aby mohlo růst.
A tohle bych rád vzkázal všem třem z vás: všichni usilujete o to stejné. Ty i tvoji rodiče chcete, aby se naplno rozvinul tvůj potenciál. Když jim pomůžeš pochopit, že cesta k tomu nevede prostřednictvím tlaku, ale podpory, nepochybuju o tom, že znova objevíš radost z běhání. A možná zažijí větší radost i tvoji rodiče, kteří budou přihlížet z patřičné vzdálenosti.
Trenér Sang
Patrick Sang je keňský běžecký trenér a bývalý běžec. V roce 2002 se stal trenérem Eliuda Kipchogeho a pomohl mu získat olympijské zlato, vytvořit světový maratonský rekord a stát se prvním člověkem, který zaběhl maraton pod dvě hodiny. V průběhu své vlastní běžecké kariéry získal Sang pro Keňu stříbrné medaile v běhu na 3 000 metrů překážek na Mistrovství světa v atletice 1991, olympiádě 1992 a Mistrovství světa v atletice 1993. Během univerzitních studií Sang závodil za University of Texas v Austinu, kde vytvořil školní rekord v běhu na 3 000 metrů překážek.
Napiš e-mail na askthecoach@nike.com a pošli svoji otázku týkající se sportu nebo fitness, a toho, jak můžeš v této oblasti zlepšit svoje myšlení.
Foto: Kyle Weeks
Posouvej se dál
Další rady od odborníků ohledně mentální přípravy, pohybu, výživy, regenerace a spánku najdeš v aplikaci Nike Training Club.
Posouvej se dál
Další rady od odborníků ohledně mentální přípravy, pohybu, výživy, regenerace a spánku najdeš v aplikaci Nike Training Club.