V jakýchkoli podmínkách: Atacama, Chile
ACG znamená výbavu do každého počasí – bez výjimek. Tak se to alespoň říká.
Tahle slova jsou už více než 35 let vetkaná a vytištěná do nejrůznějších látek, kovových dílů a reklam. Člověk se musí usmát, když si představí, kam všude se dostala a co všechno zažila.
V jakýchkoli podmínkách: Atacama, Chile
ACG znamená výbavu do každého počasí – bez výjimek. Tak se to alespoň říká.
Tahle slova jsou už více než 35 let vetkaná a vytištěná do nejrůznějších látek, kovových dílů a reklam. Člověk se musí usmát, když si představí, kam všude se dostala a co všechno zažila.
Přání je, aby mohla během života kousku oblečení, bot nebo vybavení, na kterém, jsou nanesena, vyprávět mnoho příběhů, které přesahují jejich doslovný význam. Jak často ale musela naplnit svůj význam třeba i během jediného dne?
Severní Chile, únor 2026. Svítání v poušti. Nastal ten den, kdy jsme se vydali na náročnou výpravu. Den, kdy jsme se pokusili otestovat všechno najednou.
Slunce zalévalo údolí před námi, ve kterém se nacházela malá obec Río Grande, výchozí bod naší expedice. Světlo ale tentokrát neznamenalo teplo. Byli jsme zabalení do několika vrstev oblečení, protože jsme museli vzdorovat mrazivému rannímu chladu. Naše první kroky připomínaly kroky astronautů na Měsíci.
Jak jsme putovali vysoko do pouště, začalo se všechno měnit. V dálce se tyčící sopky sledovaly, jak se zbavujeme svých vrstev. Oblečení jsme nacpali do batohů a kůži vystavili slunci. Suchá pouštní půda přímo volala po prozkoumání. Vyhověli jsme jí. Po cestě jsme šli přes sypký písek, skály a tu a tam i vlhký terén.
Po několika kilometrech nám hory regionu Antofagasta začaly klást překážky. Najednou se udělalo dusno. Z nebe na nás bez přestání dopadalo ultrafialové záření. Ve výšce 2800 metrů nad mořem začal našim motorům docházet vzduch.
Tenhle drsný úsek trasy nás odměnil úžasným lezením po balvanech v blízkosti Piedra de la Coca. Atacamové považují tohle místo za posvátné, takže nám tady společnost dělala celá řada úchvatných skalních rytin zachycujících karavany, andská zvířata a rituální symboly.
Krátká přestávka na kafe a koupání v řece Río Salado nás osvěžily, a tak jsme vyrazili do pohoří Salt Range, kde nás čekala poslední výzva. Vítr jako by vycítil, jak nám stoupá nálada, tak na nás rychle seslal novou zkoušku – nelítostnou písečnou bouři, která nás bičovala větrem o rychlosti 50 km/h, zatímco jsme se snažili postupovat vpřed. Byla to muka. Vytí větru nám strhávalo čepice a sluneční brýle z obličeje. Byla to ale taky ta nejlepší zábava v našem životě.
Den se chýlil ke konci. Dokázali jsme, co v nás je, a měli jsme z toho radost. Zjevně spokojené slunce se usmálo a zapadlo za solnou pláň. Nemohli jsme se ubránit smíchu. Vzpomínky na celý život. Celý svět povětrnostních podmínek. To všechno během patnácti hodin. Dnes se nám bude dobře spát.