Theland Kicknosway běhá za sebe i svoji komunitu
Kultura
Poznej 17letého domorodého sportovce, tanečníka a aktivistu, pro kterého je pohyb způsob, jak se přiblížit svojí původní kultuře a seznámit ostatní s její historií.
Seriál o běžných sportovcích, kteří životní rovnováhu hledají v přírodě.
Theland Kicknosway dopadá v rytmickém tempu na zem. Tenhle pocit, energie a způsob vyjádření jsou mu důvěrně známé po většinu jeho života. Tančí za zvuku bubnů svého kmene, aby vzdal poctu svojí domorodé tradici. Běhá do všech míst, kde žije jeho komunita, aby podpořil zdravý životní styl a zdůraznil důležitá témata, která se dotýkají jejích členů. Pohyb jeho těla vůbec není samoúčelný. „Při tanci i při běhání zažívám podobné pocity – vnímám tuhle spirituální energii a spojení se zemí,“ popisuje.
Theland tančí ve svém parádním kroji v lesích Mer Bleue Bog. „Při tanci i při běhání zažívám podobné pocity – vnímám tuhle spirituální energii a spojení se zemí,“ popisuje.
17letý Theland je potomek původních severoamerických národů Cree a Potawatomi. Žije v Ottawě, kde chodí do posledního ročníku střední školy. Už dlouho se věnuje běhání, slavnostnímu tanci a zpěvu – a taky je po celé zemi známý jako obhájce práv původních obyvatel. Ve všem, co dělá, má jasnou motivaci: „Rád bych tím šířil světlo i mezi ostatní lidi,“ svěřuje se Theland, který má početné publikum na sociálních sítích.
Theland má pocit, že uměl dřív běhat než chodit. Jako malý kluk běhal proto, aby ze sebe dostal energii. Ve třetí třídě to ale vzal vážněji a začal se účastnit přespolních běhů a atletických mítinků. Teď přistupuje k běhání podobně jako mnoho jiných běžců – hledá při něm rovnováhu.
Theland stojí mezi stromy na stezce v rezervaci Mer Bleue Bog. „Myslím, že je důležité, abychom v našich komunitách zvyšovali povědomí o zdravém životním stylu,“ doporučuje.
„Běhání krátkodobě potlačuje stres a úzkost, takže vnímáš každý svůj krok, cítíš vítr, který se ti opírá do zad, a vstřebáváš všechny živly kolem sebe,“ vysvětluje. „Když jsem si byl dnes ráno zaběhat, tak jsem slyšel zpívat ptáky. Bylo moc příjemné jednoduše vyjít ven a vidět všechnu tu nádheru, která se ve světě ukrývá.“
Pro něj i pro jeho domorodou komunitu dnes běhání znamená ještě něco víc. Od roku 2015 se Theland vydává na velkolepý každoroční běh, při kterém za čtyři až šest dnů uběhne víc než 130 km, a zvyšuje tak povědomí o těžkém údělu MMIWG2S, pohřešovaných nebo zavražděných domorodých ženách, dívkách a osobách z komunity „two-spirit“ (výraz původních obyvatel, kterým se označují lidé z komunity LGBTQIA+). A taky přitom získává finanční prostředky pro jejich děti a pozůstalé.
Podle jeho vlastních slov je běhání o tom, že „využívá tenhle dar, který přináší běhání, že využívá jeho energii pro dobrou věc.“
Theland se neustále snaží zůstat ve spojení s přírodou. „Rád bych tím šířil světlo i mezi ostatní lidi – a inspiroval je, že tohle je náš způsob života a že je to dobrá věc,“ svěřuje se.
Když bylo Thelandovi devět let, tak se začal zajímat o pohřešované a zavražděné děti MMIWG2S. „Musel jsem se účastnit nočního bdění, kdy jsem zpíval písně,“ vzpomíná. „Ale pořád jsem myslel na to, kam se ty děti poděly a co se stalo potom. Jako kluk jsem měl starost o jiné děti.“
Jeho teta Bridget je spoluzakladatelka neziskovky, která pomáhá pozůstalým po obětech vražd – a Theland se inspiroval dalšími sportovci, kteří prostřednictvím sportu zvyšují povědomí veřejnosti. „Dostal jsem nápad: ‚Chci přeběhnout celou Kanadu.‘ A moje máma na to povídá: ‚Počkej, trochu přibrzdi, Kanada je fakt hodně velká.‘ A tak jí říkám: ‚Fajn, tak přejedu na kole Ontario. Udělám to tak a tak.‘ Nakonec jsme se shodli na tom, že se zeptám tetičky Bridget: ‚Můžu zaběhnout k tobě domů?‘“
V průběhu let se přidali další kamarádi a rodina. Teď Theland plánuje na podporu téhle věci uspořádat první celostátní běh. „Je to fakt hodně těžký úkol, ale když nás budou naši lidé podporovat a budou stát na naší straně, tak to dokážeme,“ věří Theland. Právě teď zkoumá trasy a klimatické podmínky s cílem uskutečnit v létě 2021 běh z Vancouveru do Ottawy. Je to strašně namáhavá cesta přes Skalnaté hory, napříč nekonečnými západními prériemi až do divokého Kanadského štítu, rozsáhlé oblasti s holými skálami prekambrického původu.
Theland přemýšlí nad svojí spirituální a kulturní cestou při procházce rezervací Mer Bleue Bog plné rozmanitých rostlinných druhů.
Součástí Thelandova denního programu je udržování kondičky a zdravé stravování. Na svoje běhy, které vlastně zahrnují několik maratonů po sobě, trénuje tak, že střídá dny, kdy běhá a jezdí na kole. „Snažíme se každý den vyrazit ven, jíst zdravou stravu a připravovat se, jak nejlíp umíme,“ konstatuje. Často trénuje s kamarády a rád přivítá každého, kdo se chce zúčastnit jeho každoročních běhů, klidně i jenom některých z nich.
Svým rodičům vděčí za to, že mu od dětství vštípili silný pocit identity a vlastní kulturu. Jeho máma Elaine pochází z národů Peter Ballantyne Cree a Swampy Cree ze severního Saskatchewanu. Jeho táta Vince je z národa Potawatomi z ostrova Walpole (známého taky jako Bkejwanong) v jižním Ontariu.
Ke svojí kultuře přistupuje Theland podobně jako k běhání a klade důraz na sepětí s přírodou.
Theland hraje na ruční buben a zpívá přitom píseň, která vzdává poctu řece Rideau. „Kdykoli zpívám píseň nebo se dotýkám bubnu nebo když prostě cítím tu energii, tu spirituální energii, tak mi to dodává pocit sjednocení. Mám pocit, jako bych našel cestu domů,“ popisuje.
„Běhání krátkodobě potlačuje stres a úzkost, takže vnímáš každý svůj krok a cítíš vítr, který se ti opírá do zad…“
Theland se s oblibou účastní domorodých slavností, kde se tančí a oslavuje kulturní sounáležitost původních obyvatel. Tanečníci oblečení do pestrobarevných krojů předvádějí nejrůznější taneční styly za zpěvu tradičních i současných písní. Už od útlého věku tančí na slavnostech pořádaných v Ontariu a Quebecu. Spolu se svými rodiči je pravidelným účastníkem okruhu víkendových kulturních akcí („powwow trail“), na které původní obyvatelé jezdí v průběhu celého roku.
„Za sebe můžu říct, že chci zůstat pevně spojený se svojí kulturou,“ říká Theland. „Jsem velmi hrdý na znalosti, které jsem získal. Chtěl bych je dobře využívat a jednou je předat svým dětem a vnukům.“
Táta Vince splétá Thelandovi vlasy na dvorku jejich domu v Ottawě. „Myslím, že je důležité zvyšovat povědomí, aby měli lidé někoho, ke komu můžou vzhlížet… Proto nosím dlouhé copánky a hrdě se s nimi ukazuju. Ukazuju je dalším mladým mužům a mužům z naší komunity,“ nechává se slyšet. „Doufám, že je inspiruju, aby je taky nosili.“
Theland už sdílí svůj příběh s širokým publikem, a obrací tak pozornost ke svojí komunitě a věcem, které mu leží na srdci. Na sociálních sítích má 450 tisíc sledujících, které informuje o kultuře a historii původních obyvatel. „Jedno moje video má skoro pět milionů zhlédnutí, a to v něm mluvím jenom o tom, jaký význam a smysl mají pro kluky copánky,“ svěřuje se. V mnoha domorodých kulturách nosili chlapci a muži dlouhé vlasy a dnes přibývá lidí, kteří se k téhle tradici vracejí. V dalších videích se zase představuje ve svém slavnostním kroji.
„Jsem moc šťastný a vděčný za to, že můžu tančit pro dobrou věc a pro svoje lidi, že můžu předvést svůj slavnostní kroj,“ říká Theland. „A že můžu lidem ukázat, že jsme silní a že se nevzdáváme, i když nás v minulosti postihla spousta těžkostí.“
„Začal jsem zpívat a tančit dřív, než jsem se narodil,“ připouští Theland a hrdě se přitom vypíná ve svém kroji.
Při tanci s obručemi rád nosí oděv vyrobený z barevného třpytivého materiálu, který koupil na slavnostním trhu. Jeho teta mu pomohla ušít oděv, který krásně ladí se zářícími LED obručemi pořízenými na internetu. „Pokud je mi známo, tak tanec s obručemi vymysleli lidé z arizonského kmene Hopi,“ vysvětluje Theland. „Je to výpravný tanec. Při proplétání [obručí] vznikají rozmanité přírodní obrazy. Můžeš sledovat, jak se rodí nejrůznější bytosti.“
Po celém domě Thelandovy rodiny jsou rozeseté tradiční předměty, jako jsou bubny nebo chřestidla, ale taky léčivé rostliny, např. sladká tráva a šalvěj. Tyhle drahocenné věci a energie, která čiší z jejich domu, mu pomáhají udržet si rovnováhu. A tu teď opravdu potřebuje, protože vstupuje do posledního ročníku školy.
K téhle rovnováze, kterou si dokáže udržet při všech svých aktivitách, hodně přispívá energie, kterou čerpá při běhu a tanci. „Kdykoli zpívám píseň nebo se dotýkám bubnu nebo když prostě cítím tu energii, tu spirituální energii, dodává mi to pocit sjednocení,“ popisuje. „Mám pocit, jako bych našel cestu domů.“
Text: Waubgeshig Rice
Foto: Karen Joynerová
Napsáno: září 2020