Poznej ženu, která posouvá tokijskou skejtovou kulturu dopředu

Jezdívala jsem na BMX v parku Komazawa. Jednoho dne mi dívka, se kterou jsem se skamarádila, dala staré otlučené prkno. BMX je scéna, kde převažují chlapi, a když přišlo na triky, často jsem si říkala: „Tohle by možná zvládl kluk, ale já ne.“ Skateboardu se oproti tomu věnovalo mnohem víc holek a bylo opravdu fajn, že jsme mohly trénovat společně. Všichni začínají s prknem v pubertě nebo kolem dvaceti, ale mně už bylo 29 let. Kolem mě byly holky, které se za podpory rodičů odmalička snažily stát se profesionálkami, i holky, které tvrdě pracovaly na závodech. Najdou se tu ale i lidi, kteří jezdí jen tak pro radost, jako já.

Všichni do toho dáváme všechno bez ohledu na úroveň dovedností, věk, národnost nebo pohlaví. A když se nám konečně povede něco nového, máme z toho radost všichni. Byla to úžasná zábava a jízda na prkně mě chytla. Po nějakém čase mi práce od devíti do pěti začala připadat jako hloupost. Uvědomila jsem si, že je lepší strávit život tím, co mě baví. Proto jsem se rozhodla trávit co nejvíc času zábavou. A tak jsem urychleně podala výpověď. Teď, kromě chvil, kdy pracuju na volné noze, jezdím na prkně, kdykoli se mi zachce, a ve volném čase pracuju na Skate Girls Snap.

Je to pocit, že společně něčeho dosáhneme. Skateboarding není týmový sport, ale je to zábava s přáteli. Takže když začneš, na psychických překážkách typu „bude mě bolet pád?“ nebo „co když nezapadnu?“ záleží míň, než si člověk myslí. V mém obvyklém skateparku, když má někdo problémy, tak si s ním promluvím, i když ho neznám. A i když každý jezdí na jiné úrovni, učíme se navzájem triky. Každý se chodí do skateparku bavit, a když se bavíš s někým, je to ještě příjemnější.

Jízda na prkně začínala jako zábava v městském prostředí. Byla to úžasná forma hry, která využívala městské prvky, jako jsou schody a zábradlí. Proto se někteří lidé v rámci scény dokonce domnívají, že skateboarding není sport ani soutěž. Je to skutečně přirozená forma hry, která spojuje město s jeho obyvateli.

Ženy po celém světě vytvářejí prostřednictvím skateboardingu kulturu, ať už jde o hudbu nebo fotografii. V Japonsku jsem nic takového neviděla a přišlo mi to škoda. Už tehdy jsem se věnovala fotografii a filmu, takže jsem si řekla: „Když to nedělá nikdo jiný, proč ne já?“ Tak jsem začala fotit holky na prknech kolem sebe a od všech jsem dostala opravdu pozitivní reakce. Pak jsem založila webovky se sbírkou snímků holek na skateboardu, které jsem potkala.

Na prkně se projeví individualita každé z nás. Způsob, jakým jezdíme. Oblečení. Boty, které máme na sobě. Dokonce i účes. Všechno se liší v závislosti na konkrétním člověku. Mám moc ráda holky, které říkají: „Taková jsem, proto takhle jezdím.“ Chtěla jsem, aby to byl prostor, kde uvidíš víc než jen momentky – co mají na sobě, co je baví, na jakých prknech jezdí a jaký mají styl jízdy. Chtěla jsem, aby holky věděly, že se nemusí držet stereotypu skejťačky (například představy, že všechny holky, které jezdí, se oblékají určitým způsobem), který jim vnucují ostatní lidé. Můžou se oblékat, jak chtějí, upravit si prkno, jak chtějí, a jezdit, jak chtějí.

Ve skateboardovém světě pořád dominují muži, ale ženy na japonské scéně můžou tvořit a rozvíjet se všemi možnými způsoby. Doufám, že Skate Girls Snap je k tomu může inspirovat.

Mám ráda park Komazawa, protože i když je blízko Šibuji a je dobře vybavený, neplatí se tam vstup. Můžeš se tam setkat s nejrůznějšími lidmi: od dětí po dospělé, s celebritami i s lidmi různých národností a zaměstnání. Tokio je město, kde můžeš potkat lidi, kteří jsou kreativní a plní energie – úžasné skateboardisty z celého světa nebo lidi, kteří se sem přistěhovali z venkova a vytvářejí vlastní kulturu.

Myslím, že hlavně mladí budou do budoucna zakládat nejrůznější zajímavé projekty. Například moje dvacetiletá kamarádka ze skateboardu Sara založila online časopis SP8CE. Dělá rozhovory s lidmi, které poznala díky jízdě na prkně, a vypráví jejich příběhy. V Japonsku je vzácné, aby se skateboardistky věnovaly takovým věcem, ale já si myslím, že je to důležité.

Život je krátký, a tak chci trávit co nejvíc času zábavou. Skate Girls Snap a skateboarding jsou věci, které dělám z lásky. Nedělám je proto, že mě o to někdo požádal. Není mojí povinností předávat nějaké poselství. Prostě mě to baví. Mohla jsem dělat to, co dělám, protože jsem sama sebou. A fakt, že to pomáhá ostatním lidem, mě naplňuje štěstím.

Proto je můj cíl do budoucna velmi jednoduchý: bavit se jízdou. Nechci jezdit z povinnosti, pro peníze nebo kvůli práci. Postačí mi, pokud dokážu zůstat věrná sama sobě a dál jezdit s ostatními.