Zeptej se trenéra: „Jak mám vycházet s trenérkou, která má svoje oblíbenkyně?“

Trenérko,

nedávno jsme se přestěhovali na druhý konec státu, takže chodím na novou střední školu a mám novou plaveckou trenérku. Na předchozí škole jsem s trenérkou skvěle vycházela a fungovaly jsme jako tým. Na nové škole je to ale jinak. Ostatní členky týmu se ke mně určitě chovají hezky a snaží se, abych se mezi nimi jako nová holka necítila trapně. Ale chybí mi tu ten pocit, že jsme jedna rodina, jaký jsem měla na dřívější škole, kde jsme se spolu znaly od druhého stupně základky. Můj problém se týká taky trenérky. Mám pocit, jako by mě z vysoka přehlížela. Zdá se mi, že má svoje plavecké hvězdy, a to já nejsem. I když určitě nepatřím mezi tři nejlepší plavkyně jako na dřívější škole, tak jsem ale pořád dobrá a vím, že můžu být ještě lepší. Ale… fakt se dá očekávat, že to zvládnu sama?

Někomu se nadržuje
16letá plavkyně

Je to realita: my trenéři máme nepochybně a jistojistě svoje oblíbence.

Dobrou zprávou je, že se jednou z těchhle oblíbenkyň nepochybně a jistojistě můžeš stát i ty.

Podívej, já sama jsem určitě nebyla ta, koho by měli trenéři dvakrát v lásce. Na druhém stupni základky se mnou bylo dost těžké vyjít. Při tenisových zápasech jsem po špatně trefeném volej občas mlátila raketou o zem. Takové chování by neocenil žádný trenér, který má trochu soudnosti. Ale jak jsem dorůstala do svojí role, tak jsem začala chápat, že moji trenéři mě nehodnotí jenom podle mého výkonu na hřišti. Šlo o to, jak moc jsem byla prospěšná pro tým.

Řekla bych, že to je problém, se kterým se teď potýkáš. Je to těžké, protože nejsi obeznámená se strukturou týmu, jeho jazykem a zvyky. Chybí ti pocit, že jste jedna rodina. Z vlastní zkušenosti vím, jak těžké můžou být přestupy. Ve středoškolském týmu jsem byla třikrát hráčkou roku, ale když jsem přišla na Dartmouth College, tak jsem první rok začínala od znova. Musela jsem svému novému týmu ukázat: „Hele, dokážu fakt tvrdě pracovat, jsem plná nadšení, mám spoustu energie, jsem ochotná pomáhat.“ A zhruba za měsíc jim to došlo a řekly si: „Jo, tak fajn!“ Tohle je způsob, jak zapadnout do týmu.

Jak můžeš být prospěšná a najít si svoje místo v kolektivu? Můžeš povzbuzovat ostatní, ochotně se učit, projevovat nadšení a co nejlíp plnit svoji roli. Nejenomže to pomůže posílit tvoje vztahy s dalšími členkami týmu, ale taky si tím nejspíš řekneš o to, aby tě trenérka zařadila na seznam svých „oblíbenkyň“.

Na seznamu mých „oblíbenkyň“ je místo pro všechny, kdo budují pozitivní týmovou kulturu a pomáhají vítězit. Pokud jsi jedna z mých basketbalistek, kterým se nedaří střelba pod košem, a zůstaneš po tréninku na hřišti, aby sis zkusila deset dvojtaktů, tak já to vidím. Vidím, když do toho některá z mých hráček dává maximum. Vidím, jak se kdo chová ke spoluhráčkám a kdo si s ostatními plácne rukou. Vidím taky, kdo se v autobuse s nikým nebaví. (Snaž se, prosím, abys taková nebyla.) Pro úspěch týmu je fakt moc důležité to, jak dokážou hráčky spolupracovat.

Možná to chvíli potrvá, než do svého nového týmu úplně zapadneš. Snaž se být trpělivá. Záleží jenom na tvém přístupu, jak se k výzvě postavíš. Kdybych byla na tvém místě, tak bych si pořád kladla otázky: „Jak se mám k téhle výzvě postavit? Co mám udělat pro to, aby se to povedlo?“ Vím, že ne každému to dochází. Trénovala jsem spoustu hráček, které přišly do týmu s negativním postojem a říkaly: „Nehraju a nikdy hrát nebudu.“ A já jim na to odpovídám: „Tohle není moje realita, ale tvoje realita – a vytváříš si ji ty sama.“ Když chodíš na trénink s představou, že tě nikdo nemá rád, tak se to nejspíš stane realitou.

Pokud chceš změnit svoje negativní uvažování a podívat se na věci pozitivně, tak to určitě jde. Máš to ve své moci. Přestaň si myslet, že se proti tobě celý svět spiknul, a místo toho vnímej svoje příležitosti. V novém týmu je potřeba znova najít svoji identitu. Můžeš se zaměřit na jinou plaveckou akci nebo styl. Můžeš se rozhodnout, že budeš o hodně rychlejší nebo že budeš k ostatním holkám přistupovat jinak než ve svém minulém týmu.

Záleží na tobě, jestli se něco z toho podaří, ne na tvojí trenérce. Hledáš uznání z vnějšku, ale jak sama dobře vidíš, takové uznání se nedá zaručit. Nejspolehlivější oporu máš ve svém vlastním nitru – a to tě provází celou tvoji sportovní kariéru.

Kdybych se tě zeptala: „Kdo tě nejvíc povzbuzuje?“ nebo „Kdo je k tobě nejlaskavější?“, a ty bys na to odpověděla, že tvoje máma nebo nejlepší kámoška, tak ti povím: „Proč to nejsi ty? Proč se nejvíc nepovzbuzuješ ty sama? Proč se takhle k sobě nechováš ty sama?“ Je to jednoduchá otázka, ale můžeš si z ní odnést důležité ponaučení. Dobrou zprávou je, že máš pořád spoustu času na to, aby ses k sobě chovala tak, jak si to zasloužíš.

Buď svojí vlastní oblíbenkyní. Určitě to zvládneš.

Trenérka Banghartová