Nová průbojnost

Kdy jsi poprvé vzala do ruky basketbalový míč a proč ses rozhodla pro tenhle sport?

A'JA: Dostala jsem se k němu pozdě. Začala jsem zhruba ve třinácti a byla jsem hrozná, každý zápas jsem trávila na střídačce. Pak něco zapadlo do sebe, když mi bylo kolem patnácti, a táta mi koupil můj první koš a postavil ho venku. Zamilovala jsem se do našeho týmu, do našich vztahů a do vyhrávání. Házela jsem na koš až do noci za světla světlometů auta mojí mámy, takže jsem jí často vybila baterku. Nebyla z toho nadšená, ale aspoň jsem mohla házet na koš.

Myslela sis někdy, že budeš jako sportovkyně mít takový vliv? Čeho chceš dosáhnout, když se rozhodneš promluvit?

A'JA: Je šílené, že doslova stačil jenom minulý rok, abych zjistila, jaký vliv ženy ve WNBA mají. Lidi seděli na kraji židlí a čekali, co řekneme nebo uděláme, a to je hrozně silné. Můj cíl je rozjasnit život každé mladé černé holky a inspirovat ji, aby mířila vysoko. Basketbal na profesionální úrovni mi dal sebedůvěru, abych byla co nejautentičtější na hřišti i mimo něj. Bez basketbalu bych podle mě nenašla svůj hlas, nezapálila svůj plamen a nestala se tím, kým doopravdy jsem. Basketbal mi pomohl tyhle dveře otevřít, ale zároveň jsem použila trochu vlastního šmrncu.

Jaký jsi měla pocit ze své vedoucí role, když se zraky lidí začaly upínat k WNBA?

A'JA: W je vždycky v popředí našeho hnutí. Ve výsledku je mi jedno, co si lidi myslí, protože si stojím za něčím, čemu věřím. Už když jsem byla malá holka, tak mi máma vždycky říkala „Nenech si od nikoho nic líbit.“ Když má člověk takovou platformu jako my, může oslovit hrozně moc lidí a to je skvělý pocit. Když se postavíš za něco, v co věříš, nikdo tě nemůže shodit.

Jakou radu bys dala mladší generaci ohledně individuality?

A'JA: Nemusíš být viceprezidentkou. Nemusíš být profesionální sportovkyní. Nemusíš být doktorkou. Můžeš být prostě sama sebou. A pokud budeš žít svůj život tak, jak chceš ty, budeš mít moc. Buď nekompromisně upřímná ohledně toho, kdo jsi, a svět bude tvůj. Tahle nastupující generace je tak odvážná, tak odolná, tak autentická a tak silná. Zjisti, co chceš dělat, a pusť se do toho. Moje odvaha a sebevědomí rostou pokaždé, když nějaká mladá černá holka vzhlíží k A'je Wilsonové nebo chce být příští A'jou.

Jak skutečnost, že je teď tvůj hlas tolik slyšet, ovlivnila to, jakou jsi hráčkou?

A'JA: Basketbal je moje jeviště. Když vstoupím na hřiště, nikdo nedokáže to, co já. Miluju to. Vystupuju ze své ulity, dostávám křídla a mám pocit, jako bych létala. Hraju, abychom mohly získat respekt, který si zasloužíme. Na hřišti nikomu neustupuju a rozhodně nikomu neustoupím ani mimo hřiště.

Co z tvého odkazu vydláždí cestu pro sportovce, kteří přijdou po tobě?

A'JA: Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve 24 letech vůbec mluvit o zanechání odkazu. Popravdě je pro mě těžké vůbec pochopit, že malé holky chtějí být jako já. Odkaz není o mě. Je o těch, kdo mě následují. Jsem tu, abych mluvila o tom, čemu věřím. Nemůžu vyhovět všem. Pokud bych se o to snažila, nebyla bych to já. Nejsem jenom nějaká černá holka do počtu. Jsem černá žena a miluju všechno, čím jsem. A za to se nebudu omlouvat. Tohle je moje platforma, pomocí které můžu pomoct příští mladé černé holce, aby se nenechala zamést pod koberec.