Všichni potřebujeme jednou za čas vyrazit z města do přírody. Letos na podzim se o tom přesvědčili i Keith Charles a jeho přátelé Kari, Amanda, Cam a Michel’lé. Vyrazili z New Yorku až do Adirondackého pohoří. Během cesty, kterou zdokumentovali, pořídili nejen ohromující snímky a videa, ale obohatili se taky o důležité životní lekce a hluboké myšlenky. Rádi bychom se o to, co našli, podělili. Příroda má co nabídnout každému z nás.

Odmalička jsem žil v městě,
sedával jsem rád na podlaze
našeho mini bytečku.
Nezlobil jsem
a nepletl se do hádek.
Za město jsem zavítal tak zřídka,
že jsem byl žalostně odcizený
od Matky přírody.

Nejsem ale i já Příroda?
Jak může někdo říct, že mi to jméno nepatří?
Co kdyby patřilo i tobě?
Když načerpáme vláhu, rozkveteme.
Kůže nám zazáří barvami, jako bychom se narodili tady,
a ne někde v nemocnici, kde jsme měli to štěstí dostat se živí z 
lůna.
Tady, na stezce, značené či neznačené,
následující rytmus a cíle, kterých si ještě zasloužíme dosáhnout,
které byly odepřeny nám a našim matkám, jejich matkám i dalším.

Přišel jsem si pro to, co mi patří,
s pokorou.
Vím, i když je moje jméno Příroda,
že jsem tudy ještě nekráčel.
Doufám, že tahle země ke mně bude vlídná
než překonám svůj strach.
Trpělivá při našem seznamování.
Chápavá vůči mojí zvídavosti.

Stojím tady připravený nadechnout se jako nikdy dřív,
jako s párem nových plic.