Ara Čoová jde příkladem

Ara Čoová (@aracho216) je tanečnice a choreografka z jihokorejského Soulu. Je členkou tanečního studia 1MILLION (@1milliondance) a je známá svým energickým vystupováním s rychlými pohyby, které mají tradiční původ, a odvážnou, nezastavitelnou show. Zeptali jsme se jí, odkud čerpá inspiraci pro svoji choreografii a oblečení.
Co tě přitáhlo k tanci? A jaké byly tvoje začátky?

Bylo to ve druhém ročníku na vysoké škole, kdy mě hluboce oslovilo vystoupení jedné taneční skupiny, které jsem náhodou viděla. Pak jsem se začala učit tancovat v jedné známé breakdance skupině, která se jmenovala „T.I.P Crew“.

Tanec mi neuvěřitelně změnil život. Do té doby jsem byla introvertní a pasivní, ale pak jsem začala být energičtější, samostatnější a sebevědomější. Rozhodla jsem se být profesionální tanečnicí navzdory korejským společenským zvyklostem, které kladou velký důraz na vysokoškolské vzdělání a akademický úspěch. Udělala jsem to proto, že jsem chtěla se spoustou lidí sdílet to, co jsem sama prožívala – pozitivní energii tance.

Můžeš nám říct něco o tom, jak se vyjadřuješ pohybem? Šlo ti to hned přirozeně, nebo to bylo něco, co ses musela naučit?

Vyjadřovat se pohybem pro mě bylo přirozené, nijak jsem se to neučila. Myslím, že to tak má většina tanečníků, protože tanec je skvělý způsob, jak se vyjádřit. Přichází to přirozeně – není možné nepromítnout do svého tanečního stylu svoje vnitřní já.

Jak bys popsala svůj osobní styl a jaký vliv má tanec na to, co nosíš?

Můj osobní styl je ženský, ale zároveň drsný. Vytvořila jsem si ho tak, aby mi umožňoval se vyjadřovat pohyby, které zdůrazňují i moji fyzickou sílu.

Jsi jedním z kreativních lídrů studia 1MILLION. Jak balancuješ mezi tím, abys zůstala sama sebou a zároveň byla vzorem pro příští generaci?

Zaměřuju se na vytváření malých, ale zdravých návyků, které mi pomáhají se rozvíjet. Patří k nim například pravidelné cvičení, týdenní plánování a kreativní myšlení. Takové každodenní návyky můžou na první pohled vypadat jako maličkost, ale když se jich člověk drží dlouhodobě, mají úžasné přínosy.

Co z toho, co pozoruješ mezi svými studenty a dalšími tanečníky, ti pomáhá se dívat do budoucnosti s optimismem?

Moji studenti i tanečníci na celém světě jsou dneska úžasně všestranní. Nevnímají tanec jenom jako pohyb těla, ale taky jako způsob sebevyjádření a příležitost dát vzniknout jedinečnému stylu v rámci současných trendů.

Místo závislosti na ostatních nebo na svém okolí mají dnešní tanečníci touhu se sami zviditelnit a dosahovat úspěchů, a to přispívá k větší synergii. Věřím, že jejich úsilí má hodně pozitivní vliv na kulturní rozvoj.

Co si myslíš o tom, že by se breakdance mohl na olympijských hrách v roce 2024 stát sportovní disciplínou? Cítíš, že se tanci ve všech jeho formách dostává stále většího uznání? A jestli ano, tak co to pro tebe znamená?

Z toho, že by se breakdance mohl na olympijských hrách v roce 2024 stát sportovní disciplínou, jsem nadšená a myslím si, že je to skvělá příležitost zapojit se do dobře organizovaného systému a získat širší uznání. Jenom doufám, že se nebudou klást moc velké meze svobodě tanečního projevu.

Díky sociálním médiím jsou teď taneční soutěže přístupnější a víc lidí s tancem začíná. Věřím, že je důležité brát tanec jako něco určeného všem lidem a ne jen odborníkům.

Na jakých neobvyklých místech hledáš inspiraci pro svoji tvorbu?

Často mě inspirují návrhy interiérů. Zajímavé struktury nebo schémata, například mapy tras metra, zachycují pocit prostoru a inspirují mě při vytváření kompozice a choreografie.

Z různých výzkumů vyplývá, že mladé ženy odcházejí od sportu dvakrát častěji než mladí muži. Co bys řekla někomu, kdo hledá odvahu pokračovat v aktivitě, kterou má moc rád?

Věřím, že každý má svoji vlastní cestu. Pokud člověk pevně věří tomu, co dělá, úspěchy se dostaví bez ohledu na to, kolik překážek bude třeba překonat. Nikdy se nedá říct, že je něco beznadějné.

Chce to asi hodně odvahy vyjít na pódium v odvážném oblečení. Kde nacházíš odvahu zůstat sama sebou?

Jako choreografka a tanečnice experimentuju s různými styly, které ladí s tématem a atmosférou mého vystoupení. Často zkoumám referenční snímky a přidávám vlastní drobná vylepšení, abych cítila, že to je to, co chci.

Některé modely ale i tak vyžadují hodně odvahy. V takových případech jdu prostě do toho – spoléhám se na sebe, na svoji profesionalitu a taky na to, že mě podpoří členové týmu. Když do toho pak skočím, tak mám pocit, že jsem překonala další hranici. Pak si dám malou odměnu, třeba to, že si přispím. To mi pomáhá mít pod kontrolou stres.

Co svým osobním stylem sděluješ ? Je to něco, co se nedá popsat slovy?

Jsem tichý člověk, ale to neznamená, že nemám vyhraněné názory. Ráda nosím oblečení, které může na první pohled působit obyčejně, ale mám k němu doplněk, který dodá vzhledu výjimečnost. Myslím, že můj styl je ryzím vyjádřením toho, kdo jsem.

Je styl spíš umění, nebo názor?

Za mě je styl umění a nástroj pro maximalizaci efektu mojí oblíbené formy sebevyjádření – tance.