Chrisanki Flood Is Finding Suspense and Serenity on the Seas

Od tohohle infarktového dobrodružství strávil Chrisanki (kterému se občas říká i Chris) skoro každý den v blízkosti moře. Coby profesionální námořník a rodák ze Svaté Lucie celým srdcem věří, že nemá jinou možnost, než prožít svůj život na moři. K tomu byl předurčený od chvíle, co se v deseti letech začal plavit na vodě.

Plachtění není na ostrovech na profi úrovni tak rozšířené, jak by si člověk představoval. Námořnická komunita je taková malá a semknutá skupina, kde si lidi vyměňují tipy a povídají si o svých zkušenostech na moři, i když jsou vlastně konkurenti. Pro Chrise chvíle klidu, které na moři zažívá, znamenají něco víc. „Když jsem na moři, a to i uprostřed chaotického závodu, nic mě nemůže vyrušit. Cítím klid. Na moři se dokážu uvolnit a vím, že můj život má smysl,“ vysvětluje.

Dvaadvacetiletý Chris se plaví po mořích už víc než polovinu svého života. Plachtění si vybral jako svou mimoškolní aktivitu a brzo se přidal k partě mladých profesionálů. Díky tomu mohl cestovat po celém Karibiku, kde se účastnil celé řady regat (velkých závodů lodí). „Trvá hodně dlouho, než se v plachtění člověk dostane na špičku. Mě dál vede to bezkonkurenční spojení s oceánem,“ říká Chris.

Pro Chrise čas strávený na moři znamená způsob, jak se spojit se svým já. Jeho dny jsou plné rutinních činností a rituálů, které ho udržují v rovnováze. Vstává v 6 ráno a míří rovnou na pláž. Vždycky ale jednu věc nechá doma. „To je moje pravidlo číslo jedna: Když jdu na pláž, když jdu plachtit, neberu si s sebou telefon,“ tvrdí.

„Moře je pro mě něco jako meditace,“ říká. „Jo, taková moje malá terapie.“

Většinou stihne východ slunce a vždycky si najde čas, aby si zameditoval u zvuků vln a štěbetání ptáků. Naštěstí není nikdy od vody daleko. Na pláž se z postele dostane za jedinou minutu.

Kolem osmé ráno Chris odchází do práce v místním resortu, kde učí hosty základy plachtění, a jak sám říká, „instinkt a cit pro vítr a chování lodi.“ Je to způsob, jak si vydělat na plachtění i jak na lodi získat opravdový fortel. Po práci se setkává se svojí námořnickou partou. V blízkém přístavu soutěží při západu slunce místní i profíci ve dvou- až pětiminutových intervalových jízdách. Počasí Chrise od plachtění skoro nikdy neodradí. „Budu na moři, i kdyby padaly trakaře,“ říká. „Plavím se za každého počasí už jenom proto, abych získal zkušenosti.“

„Každý máme nějakou roli,“ vysvětluje. „Občas se člověk musí sladit s posádkou a stoprocentně jí věřit.“ Na moři se může pokazit leccos, ale dokonale sehraná posádka, jako je ta jeho, si s tím musí vždycky poradit. Všichni trénovali celé roky, stejně jako Chris. „Aby se člověk mohl stát profi námořníkem, musí znát svoji loď, musí mít disciplínu a musí znát vodu,“ vysvětluje. I když Chris závodí už roky, cítí před každým dalším závodem příliv adrenalinu. „Vždycky se mi to ale vrátí, když jsem na vodě a sleduju, jak vítr vdechuje lodi život,“ vysvětluje. Místní závody mu pomáhají připravit se na větší regaty, které se tradičně pořádají v Grenadě. Jednou se už na kostku postavil, i když dorazil až jako druhý. Soutěživý námořník ale doufá, že jednou se to podaří a bude první.

Vytrvalost je vlastnost, která je pro Chrise a jeho plachtařskou kariéru důležitá, protože věci nešly vždycky hladce. Otevřeně hovoří například o potížích, které měla jeho rodina s financováním nákladů na plachtění, o tom, že plachtění se na ostrovech oddávají spíš běloši, i o rasismu, kterému musel čelit.

„Když jsem začínal, znal jsem jenom tři mladé plachtaře s mojí barvou pleti. Ostatní byli bílí,“ vysvětluje Chris. „Cítil jsem, že se na mě dívají skrz prsty, a bralo mi to energii. Nakonec jsem se ale i z toho něco naučil.“

Když na konci dne závod skončí, Chris a členové jeho posádky se nají a vrátí se na pláž, kde odpočívají. Když mají chuť, zarybaří si, nebo jdou šnorchlovat. Nebo si skočí zabubnovat na prázdné sudy, což Chris dělá už od dětství. „Poslouchal jsem bubeníky každý den, dokud jsem nevyrostl natolik, abych se mohl připojit. Pak už jsem toho nikdy nenechal,“ vzpomíná. Je to prý trochu jako plachtění. „Důležitý je rytmus, udržování stejného tempa pohybů a umění sladit se s prvky okolo tebe.“ Tenhle pocit se mu asi nikdy neomrzí.

Kvalitní noční spánek pro Chrisův výkon znamená úplný základ, a protože vstává v šest ráno, musí chodit brzo spát. Tvrdí, že se tak daleko dostal právě díky své disciplíně… a lásce k přírodě. „Ten pocit, když se vítr opře do plachet a rozpohybuje na vodě tak velkou věc… Loď unáší síla přírody a láká mě na úžasnou jízdu. Proto se plavím.”

Napsáno: září 2020