Dopis mému staršímu já
1. díl: Issey Kyson
Ahoj, budoucí Issey!
Jak se máme? Pořád běháme?
Lepší, když si tenhle dopis přečteme až v 10 hodin dopoledne (naše budoucí já do té doby určitě spí, že jo?). Doufám, že se připravujeme na den plný všech našich oblíbených aktivit: běhání, věda, horká vana, čas s rodinou.
Už se nemůžu dočkat, až se dozvím, jak dopadlo naše úsilí o změnu učebních osnov tělesné výchovy. Učí se teď dívky víc o tom, jak se jejich sport proměňuje s pubertou? Budeme stát po jejich boku a budeme je inspirovat k dalšímu pohybu, jako to pro mě dělaly Lina a Laviai Nielsenovy?
Doufám, že k sobě nezapomínáme být laskavé. Pořád se snažím ukázat dospívajícím dívkám, jako jsem já, že je v pořádku, když se něco nepovede. Ale někdy to musím připomínat i sama sobě.
Když je toho na mě hodně ve škole, při běhání nebo kdekoli jinde, jsem ve stresu a přetažená a zbytečně si to vybíjím sama na sobě. Doufám, že si v budoucnu budeme pamatovat, že jedeme podle svojí vlastní časové osy. A že bez ohledu na překážky, kterým čelíme (nejenom na běžecké trati!), se nakonec dostaneme tam, kde chceme být.
„Pořád se snažím ukázat dospívajícím dívkám, jako jsem já, že je v pořádku, když se něco nepovede. Ale někdy to musím připomínat i sama sobě.“
Tak jo. Už tě nechám jít. Náš budoucí pes určitě škemrá, že chce na procházku, nebo už na nás na dráze čekají kamarádi. Ale než odejdeš, mám pro tebe pár rad:
Běhej dál, protože tě to baví.
Dál choď na procházky do lesa, kde nacházíš svůj klid.
Uč se dál o vesmíru, protože je neskutečně zajímavý.
Miluj naše tělo bez ohledu na to, jak vypadá – vzpomeň si na všechno, co pro nás udělalo.
Už jsme toho tolik dokázaly a ještě zdaleka nekončíme.
S láskou
Issey xx