Byla jednou jedna holka jménem Chaima, která následovala svého staršího bráchu na jeho trénink taekwonda. I když byli v kurzu jenom kluci, instruktor ji povzbudil, aby se k nim přidala. K taekwondu patří údery pěstí a kopání, a tak 9letou Chaimu starší a mnohem větší kluci snadno srazili na žíněnku. Toho dne odcházela domů s modřinami – a odhodláním naučit se bránit.

Chaima byla plaché dítě. Vyrůstala v chudém izolovaném předměstí na severu Francie a hodně času trávila v tichu svého pokoje. Ale jakmile našla taekwondo, začala zkoušet nové sporty, jako je házená, gymnastika a fotbal. Objevila svoji divokou a soutěživou stránku. Chaimě se vyhrávání zalíbilo.

Taekwondo vyžaduje hluboké duševní soustředění. „Ukovala jsem si mysl z ocele,“ říká Chaima, „což mi umožňuje najít své místo v každém sportu.“ To učí také úctě mezi soupeři. Přestože se kopou a mlátí pěstmi, trénink je vede k tomu, aby se vzájemně nikdy nezranili. Chaima brzy zjistila, že i když zápas v taekwondu může vypadat jako boj, jedná se spíš o tanec. Aby v něm sportovec uspěl, musí mít disciplínu, sílu a slušnost.

A Chaima využívá těchhle kvalit i mimo žíněnku coby trenérka v neziskové organizaci Sports dans la Ville, která mladým ženám zprostředkovává přístup ke sportu a pracovním příležitostem. Sport vnímá jako most a svoji roli jako stavitelky mostů.

„Trenéři a trenérky můžou skutečně ovlivnit život dítěte,“ vysvětluje. „Proto se svým studentům věnuju naplno. Trénuju s nimi, bojuju za ně, inspiruju se jimi.“