story

Cílem vždycky bylo spojovat lidi. Řekl bych, že to byla moje hlavní motivace.

Partička starších skejťáků, kteří nás vzali pod křídla, když jsme byli děti.

Uspořádali pro nás narozeninovou oslavu a ta skončila tak, že s námi řádili na chodníku a přivítali nás v týmu. To už je víc než půlka mého života, co jezdím do obchodu.

Dřív jsem jezdil na prkně jako poloprofesionál a pak jsem v roce 2003 otevřel vlastní skateshop. 

Myslím, že je hodně důležité mít místní obchody v každém velkém městě.

Podle mě je to nejdůležitější věc, kterou ve skateboardingu máme. Mít tu možnost přijít do obchodu, pobavit se a cítit podporu všech těch lidí je nesmírně důležité.

Sidewalk je tenhle starý obchod. Ten původní, Enghave Plads, tam byl ještě předtím, než jsem začal skejtovat.

Mám video, na kterém jsme s Jeffem Campbellem pracovali, Nicku Bizzario. Máme připravená různá tetování

a skočku na římsu. Myslím, že to bude hodně cool večer. 
Nakonec je to uvedení mého modelu Dunk. Zní to šíleně, když mi tahle slova vycházejí z úst. Když jsem vyrůstal, nikdy mě nenapadlo, že by bylo možné mít barevnou variantu téhle boty.

Tohle je něco mimořádného.

Vaše pocta skateboardistovi. Je to fakt bizarní okamžik, když vezmu v úvahu, že pocházím z malého města, které má tak čtyři tisíc obyvatel, a dostanu se do Kodaně, kde uvádím svoji vlastní botu.

Mám pocit, že když člověk přijede do Kodaně, ocitne se v bublině neuvěřitelné energie, atmosféra je tu prostě nezaměnitelná.

Je senzační vidět, jak se celá světová komunita sjednocuje.

Jsem hrdý na Kodaň, že tohle dělá.

No, hodně to znamená. A je fajn, když to můžeš ukazovat mladším lidem a doufejme, že budou mít stejný úhel pohledu jako my.

Talking Shop

Sidewalk v Kodani