Řetězová reakce

Sofii je teprve 14, ale už vnímá změnu, která se v ženském fotbale děje.

Sedli jsme si s ní a jejími spoluhráčkami v šatně jejich fotbalového klubu v brazilském São Paulu, aby nám vyprávěla o turnaji loni v létě, který v její zemi úplně poprvé přenášela i státní televize.

„Páni, ani nevím co k tomu říct, bylo to fakt něco mimořádného,“ říká Sofia. „Někteří ani nevěděli, co to [ženský fotbal] je. ‚Ženy hrají fotbal? Ani náhodou.‘ A pak se o to začali všichni víc zajímat.“

Zviditelnění

Zažily nelehké časy, ale turnaj loni v létě ve Francii zažehl změnu. Pro ně a spoustu dalších to byla zásadní změna, okamžik, který může způsobit – a vlastně už způsobil – řetězovou reakci ve prospěch ženského fotbalu. Zápas sledoval rekordní počet lidí po celém světě, přes miliardu. A tenhle pokrok pořád pokračuje.

V dalších měsících po turnaji narostla průměrná návštěvnost ženských profesionálních lig a spousta zápasů zaznamenala rekordy v návštěvnosti právě v rámci ženského mezinárodního a klubového fotbalu. Jeden takový zápas se konal 16. listopadu v São Paulu, když se na stadionu Corinthians objevilo 28 862 diváků na mužské tribuně – to bylo další prvenství v ženském fotbale. Seděly tam i Sofia, Gabi a Nicoly a viděly osazenstvo, které primárně chodí na mužské zápasy.

28 862

 CORINTHIANS VS. SÃO PAULO

28 862

CORINTHIANS VS. SÃO PAULO

16. listopadu, stadion Arena Corinthians, São Paulo

25 218

11. srpna
Portland Thorns vs. North Carolina Courage
Providence Park, Portland

49 504

29. srpna
USA vs. Portugalsko
Lincoln Financial Field, Filadelfie

77 768

9. listopadu
Anglie vs. Německo
Wembley, Londýn

20 029

9. listopadu
Austrálie vs. Chile
Bankwest Stadium, Sydney

30 661

9. listopadu
Lyon vs. Paris Saint-Germain
Groupama Stadium, Lyon

38 262

17. listopadu
Tottenham vs. Arsenal
Tottenham Hotspur Stadium, Londýn

A co tohle všechno pro Sofii a její spoluhráčky znamená? Jsou přijímané jako iniciátorky.

„Lidi to přimělo jít se podívat a přemýšlet ve smyslu: ‚Wow, i ženy můžou hrát fotbal na stejné úrovni jako muži,‘“ říká Nicoly, 12 let, brankářka týmu Pelado Real.

Samozřejmě je tu spousta dalších problémů, jako třeba dostupnost a dotace, které je třeba řešit, aby se hra mohla vyvíjet. Ale viditelnost je nástroj, který má velký dosah a už teď začal měnit úhel pohledu na ženský fotbal.

Změna začíná už doma

Sofia a její spoluhráčky, Gabi a Nicoly, jsou si dost vědomé všech výzev, kterým musí čelit dívky, které chtějí hrát a sledovat fotbal. Zažily to na vlastní kůži, ať už se ukázaly v parku a na hřištích viděly jenom muže a kluky nebo se na ně divně dívali a ptali se: „Jsi kluk?“ Nakonec se přidaly k fotbalovému klubu Pelado Real – prvnímu soukromému klubu v São Paulu, který je určený jenom pro dívky.

Podle Júlie Vergueirové, zakladatelky klubu Pelado Real, je v Brazílii potřeba změnit hlavně nastavení mysli rodičů. Rodiny můžou být někdy největší překážkou a brání dcerám začít sportovat. Přetrvává tu kultura, kde kluci hráli fotbal a holkám se daly panenky. Stačilo odvysílat ženský fotbal v televizi, a to nastavení mysli se pomalu mění.

„Předtím to bylo tak, že se rodiče třeba domnívali, že jenom jejich dcery chtějí hrát fotbal, a nechtěli to nikomu říct,“ říká Júlia. „A teď jdou do práce a lidi říkají: ‚Viděli jste, jak Andressa dala gól? Viděli jste, jak ho kopla?‘ A oni na to: ‚Jo! Moje dcera taky hraje fotbal a chce být přesně jako ona!‘ Takže dneska je to něco, na co jsou hrdí.“

Nicoly, Sofia, Gabi a Julia

1/2

Júlia začala v klubu Pelado Real v roce 2011 vedle své práce v bankovnictví. V roce 2013 začala pro klub pracovat na plný úvazek (navzdory svým rodičům, kteří nevnímali práci v ženském fotbale jako lukrativní ani stabilní). To, že se dostal profesionální ženský fotbal do televize, znamená, že Júliiny současné hráčky můžou snít o tom, že budou hrát pro Brazílii nebo velké mezinárodní kluby. A tenhle sen teď má ještě víc holek. Júlia říká, že za ty měsíce od turnaje loni v létě se počet přihlášek do klubu zdvojnásobil. Brzy se tedy klub Pelado Real rozšíří i do dalších míst v São Paulu.

„Vidím naprosto markantní rozdíl, když srovnám, koho jsem ve fotbale obdivovala, když jsem byla mladší,“ říká Júlia. „Když se mě tenkrát někdo zeptal: ‚Kdo tě inspiruje k hraní fotbalu?‘ Určitě bych zmínila jenom samé fotbalisty. Když se dneska zeptají některé z mých holek v Pelado Real, řekne: ‚Andressa Alvesová or Adriana.‘“

Andressa Alvesová

Adriana Leal da Silva

Budoucnost fotbalu

Hráčky, jako jsou Andressa a Adriana, moc dobře vědí, že je to těžké, a zodpovědně se chopily svých rolí, aby inspirovaly ke změně. Ta změna, jak samy říkají, se v Brazílii a dalších zemích děje už od minulého léta. Obě hráčky mají dvojí úvazek – jak v brazilské fotbalové reprezentaci, tak ve svých klubech, AS Roma (který má ženský tým teprve druhou sezónu) a Corinthians.

„Myslím, že díky mému příběhu můžou holky v Brazílii svému snu o hraní v Evropě věřit,“ říká Andressa, která byla taky první Brazilkou, která hrála pro FC Barcelonu. „Mým hlavním cílem je zanechat odkaz v každém klubu, kterého budu součástí, aby tam měly dveře otevřené i další holky.“

A jak vlastně tenhle pokrok, tahle řetězová reakce, pokračuje? Přidejte se k fanouškům a sledujte ženský fotbal, říká Andressa.

„Ženský fotbal se samozřejmě od mužského hodně liší, ale to neznamená, že je míň pěkný nebo zábavný,“ říká. „Hodně lidí, především v Brazílii, o ženském fotbale nic neví a jenom soudí. Je třeba přestat tolik kritizovat a začít se dívat.“

Gabi, Nicoly a Sofia jsou připravené převzít štafetu.

„Lidi viděli hrát profesionálky, a teď uvidí hrát i nás mladé,“ říká Nicoly. „Uvidí, že ženský fotbal má možná obrovskou budoucnost.“

Sofia dodává: „A ta budoucnost jsme my. My za ni bojujeme.“