Tohle je Gui

„Do fotbalu jsem blázen už od dětství,“ říká Gui, který chodí na betonové plácky a improvizovaná hřiště na ulicích v brazilském São Paulu. „Většinu času jsem trávil s míčem, dokonce jsem s ním i spal. Doma jsem kličkoval kolem nábytku a táta se na mě fakt zlobil,“ směje se.

„Míč jsem bral všude. Chodil jsem domů celý špinavý a říkalo se o mně, že jsem blázen.“

Gui S.
São Paulo, Brazílie

Gui bere fotbal opravdu vážně. Trénuje s týmem akademie a hraje v městských ligách, ale taky vyhledává fotbálek jen tak – líbí se mu ta neomezená kreativita a prostředí. „Jdeme do slepé ulice, zaimprovizujeme hřiště a jdeme na to,“ říká. „Když dohrajeme, nikdy nejdeme hned domů. Vždycky si sedneme a povídáme si. Hlavně o tom, jak se nám žije.“

„Fotbal není jenom sport, spojuje kamarády a dělá lidem radost.“

Pro Guie je pouliční fotbal způsob odreagování i učitel. „Je to pro mě skoro jako terapie,“ říká a vyjmenovává všechno, co ho uvolněné a otevřené zápasy naučily – pojmy jako respekt, charakter, odpouštění. „Pouliční fotbal ze mě dostává problémy, umožňuje mi je na chvíli nechat plavat,“ říká.

Při pouličním fotbalu se taky pilují dovednosti, které vás trenér nenaučí. Potřebná obratnost a přesnost se také staly inspirací pro kopačky Phantom Vision 2 IC. Jak říká Gui: „Co se naučíme na ulici, pak zkoušíme na futsalovém hřišti nebo trávníku. Prostě nás to tak baví a navíc je to krása.“