V dobré společnosti:

Basketbalové Abuelas

Už skoro sedm dekád si skupina výjimečných žen obléká kanárkově žluté dresy a zanechává na basketbalovém hřišti obrovský odkaz. Jejich rodné město Orizaba je na ně moc pyšné. Orizaba je na seznamu mexických pueblos mágicos, tedy magických měst – vedle bujné hornaté krajiny a architektury pulzující v barvách výrazné růžové a limetkově zelené je i domovem týmu Carta Blanca, který je magický sám o sobě.

Od roku 1952, kdy byl tým Carta Blanca založený, boří jeho hráčky stereotypy o ženách a sportu. Adela Ochoa García, přirozená sportovkyně s krátce střiženými bílými vlasy, hraje od prvního dne – tedy už 67 let. Pamatuje časy, kdy nebylo zvykem, aby ženy nosily kraťasy a jezdily na kole, natož aby zažívaly ten adrenalin, když vyhodí basketbalový míč a ten se zadostiučiněním zašustí v síti. Dobré na tom je, že hraní basketbalu navzdory všem těm překážkám vždycky stálo za to.

„Běhám, co můžu, dávám do toho všechno, až sama sebe překvapuji. Všechen stres je rázem pryč. Basketbal je pro mě relax.“

María Lourdes Mora Jiménez, č. 8

Co pro tebe znamená být součást týmu Carta Blanca?

Olga Irma Arey Islas, č. 5: Basketbal nás spojuje a my s ním každý den rosteme. I když se někdy při hře naštveme nebo se na hřišti pohádáme, jsme v zásadě tým a navzájem se podporujeme. Takhle to bylo vždycky. Když vím, že na mně někomu záleží, jsem moc spokojená. Je to pocit, který se nedá vysvětlit.

Cecilia García Luna, č. 10: Známe se už tolik let. Jsem tak šťastná, že tu jsem. A jsem moc pyšná na svoje spoluhráčky, že jsme pořád aktivní. Doufám, že budeme ještě dlouho pokračovat.

María de los Angeles Bautista Ruiz, č. 4: Jde o to, že můžeme být spolu. Těší mě trávit čas s týmem, je to zábava.

Jaké máte v týmu třeba přezdívky?

Olga Irma Arey Islas, č.5, alias „Cvrček“

Aracely Rodríguez Vivas, č. 9: Naší parťačce Olze jsme vždycky říkaly „Cvrček.“

Olga Irma Arey Islas, č. 5: Protože všichni vždycky říkali, že jsem tak hubená, že bych se vešla do krabičky od sirek.
_____

Aracely Rodríguez Vivas, č. 9 alias „Umělkyně“

Olga Irma Arey Islas, č. 5: Aracely jsme daly přezdívku „Umělkyně“, protože si vždycky šla dát sprchu a vyšla ven s načesanými vlasy a make-upem, dokonale upravená.

Guadalupe Morales Quirazco, č. 6: Vždycky říkáme: „Umělkyně je tady.“
______

María Gisela Limón Ortíz, č. 4 alias „Tu tůt“

María Antonia Villegas García, č. 13: Říkáme jí „Beep Beep“ - „Tu tůt“, protože je vážně rychlá.

Která vaše stránka se projeví jenom, když hrajete basket, a jinde ji neuvidíme?

María Lourdes Mora Jiménez, č. 8: Běhám, co můžu, dávám do toho všechno, až sama sebe překvapuji. Všechen stres je rázem pryč. Basketbal je pro mě relax.

Jakým stylem střílíš na koš?

María de los Angeles Bautista Ruiz, č. 19: Jsem dost rychlá, takže jsem vepředu. Moje typické koše jsou dvojtakty a střílení ze střední vzdálenosti.

Guadalupe Morales Quirazco, č. 6: Taky jdu nejradši co nejblíž ke koši a pak střílím.

María Elena Mirón Herrera, č. 13: Jsem křídlo a mojí specialitou je střílení jednoruč nad hlavou ze strany a trestné hody.

María Gisela Limón Ortíz, č. 4: Já střílím ze střední vzdálenosti.

Georgina Silva Villegas, č. 16: Moje jsou koše za tři body a ze střední vzdálenosti.

Jak spolu trávíte čas mimo hřiště, co spolu podnikáte?

Guadalupe Morales Quirazco, č. 6: Všechny spoluhráčky vážně miluju, jedna druhou ve všem podporujeme. Vždycky hledáme důvod, proč se sejít, a skoro každý den se nám to podaří. Je krásné se s nimi scházet.

Olga Irma Arey Islas, č. 5: Conchita byla před pár dny nemocná a Toña se zranila a nebylo jí dobře. Možná spolu někdy nejsme fyzicky, ale komunikujeme přes WhatsApp nebo si telefonujeme – každopádně se navzájem podporujeme a jsme tu jedna pro druhou.

Naučte nás svůj pokřik!

Za posledních 70 let se vnímání ženských sportovkyň hodně posunulo, ale když vidíte takovouhle abuelu (španělsky babička), jak hází koš z šesti metrů, je to pořád dost revoluční pohled. Jaký odkaz zanechají téhle hře? Lulu doufá, že tým Carta Blanca bude inspirovat k pohybu všechny věkové kategorie. „Sport znamená zdraví, přátelství, společnost,“ říká.

Zdá se, že to funguje. V den zápasu přicházejí manželé, děti, vnoučata, neteře a synovci členek týmu, aby jim fandili za postranní čárou – a když se odpíská konec zápasu, jdou si všichni s místními hrdinkami zahrát.

 

Related Stories

Nouf Alosaimi Defies Stereotypes As Muslim Scuba Diver

Culture

Nouf Alosaimi Defies Stereotypes As Muslim Scuba Diver

10 Years of Nike N7 Gets Personal with Pendleton Prints

Community

10 Years of Nike N7 Gets Personal with Pendleton Prints

Meet Chantal Navarro Training To Be an Olympic Boxer

Sport

Meet Chantal Navarro Training To Be an Olympic Boxer

Building HopeThrough Sport: Coach Neide Santos in Brazil

Community

Building HopeThrough Sport: Coach Neide Santos in Brazil