Zeptej se trenéra: „Proč mě pořád trápí zranění?“

Ahoj trenére,

jen co jsem měla zkraje sezóny pocit, že jsem se zbavila problémů s chodidlem a kolenem, natrhla jsem si hamstring. Stalo se mi to už podruhé během dvou let a už podruhé jsem kvůli tomu musela zkrátit svoji atletickou sezónu. V mém životě se pořád střídají zranění a rekonvalescence a začínám pochybovat, jestli se vůbec na závodní běhání hodím. Dřív jsem nikdy zraněná nebývala, ale teď jsem vynervovaná z toho, že se budou zranění opakovat. Můj trenér říká, že mám velký potenciál, ale bojím se, že ho nikdy nenaplním. Jak si mám při všech těchhle komplikacích udržet svoje odhodlání a pozitivní přístup?

Často z formy a momentálně zraněná

16letá běžkyně

Milá zraněná běžkyně, rád bych tě ujistil, že si nemusíš lámat hlavu s tím, jestli se zase zraníš. Můžu ti zaručit, že ano. Příležitostná zranění prostě patří ke každému sportu, který na světě existuje.

Pokud se ale zranění vracejí pořád dokola jako v tvém případě, je načase dát hlavy dohromady. Druhé zranění se dá obvykle vysvětlit tím, že jsi se nestihla úplně zotavit z toho prvního.

Právě teď máš před sebou jeden jediný cíl: na 100 procent se zregenerovat. Dokud toho nedosáhneš, každý jiný cíl musí ustoupit do pozadí. Žádné osobní rekordy. Žádné atletické mítinky. Žádná spontánní basketbalová utkání. K tomuhle cíli nevedou žádné zkratky ani podvádění. Jestli se chceš dostat, kam potřebuješ, musíš změnit způsob, jak uvažuješ o svých zraněních.

Trénuju svoje tři syny, kteří běhají střední vzdálenosti. Můj syn Jakob utrpěl v prosinci 2019 vážné zranění – únavovou zlomeninu dolní části zad – a rekonvalescence byla naplánována na čtyři měsíce. Když jsme to zjistili, Jakob na to zareagoval: „Tohle potřebuju k tomu, abych si otestoval svoji motivaci.“

Zranění nevnímal jako problém, ale jako výzvu, která ho nakonec udělá silnějším. I když je přirozeně soutěživý, odvrátil svoji pozornost od závodů a zaměřil se na zotavení.

Už následující den po zranění jsme s Jakobem v šest ráno zahájili rekonvalescenci s využitím cvičení na zlepšení pohyblivosti a posílení středu těla. Nebyl žádný prostor k vysedávání na gauči, sledování televize a litování sebe sama. Čím déle něco takového děláš, tím těžší je se potom vrátit zpátky. U nás v rodině se za normálních okolností trénuje dvakrát denně. A když se zotavujeme z vážných zranění, trénujeme třikrát denně. Pokud bereme zotavení jako práci na plný úvazek, uvědomujeme si pak svoje úspěchy.

Během následujících čtyř měsíců nevynechal Jakob ani jedinou rehabilitační lekci.

Při téhle práci je velmi důležité nevěnovat pozornost dlouhodobým cílům, ale svému aktuálnímu cíli – uzdravení.

Uvědomuju si, že to pro sportovce a sportovkyně nemusí být snadné. Pojďme se na to podívat z jiné perspektivy. V Norsku, odkud pocházím, je hodně úzkých a klikatých cest, které se vinou zleva doprava, nahoru a dolů, podél řek a kopců. Díky téhle malebné krajině ti rychle utíká cesta autem, i když jedeš hodně dlouho. Nedávno jsem při cestě do Las Vegas projížděl Nevadou. Při jízdě po široké, přímé dálnici, která se táhla až za horizont, jsem měl pocit, že je to jedna z nejdelších cest v mém životě.

A hodně podobně to funguje i v případě účinného zotavení. Nemá smysl soustředit se na město v dáli neboli na soutěžení. Tvoje mysl by se měla zaobírat okolní krajinou – tvými každodenními cíli a výsledky. Může to být něco zcela prostého, jako je přirozený pohyb bez bolesti. To je jediný způsob, jak si uchovat trpělivost a plně se zotavit, než vyběhneš na atletickou dráhu.

Napiš e-mail na askthecoach@nike.com a pošli svoji otázku týkající se sportu nebo fitness, a toho, jak můžeš v této oblasti zlepšit svoje myšlení.